Vodíková realita XVI: Ne každý energetický projekt potřebuje vodík
Na jednom z nedávných jednání jsme se bavili o možnostech využití jedné konkrétní lokality. K dispozici jsou haly, pozemky i fotovoltaická elektrárna.
Jeden z účastníků se na mě podíval a zeptal se:
„Chtěl bych energii ukládat. Ideálně do vodíku. Neznáš nějakou technologii, která umí vyrábět vodík ekonomicky?“
Moje první otázka ale nezněla, jakou technologii použít.
Zeptala jsem se:
„A co s tím vodíkem?“
Na chvíli bylo ticho.
Pak jsem pokračovala.
„Kdo bude tvým zákazníkem?“
Protože můžete mít i velmi levně vyrobený vodík. Pokud ale nevíte, kdo ho bude odebírat, nikdy z toho nebude ekonomicky fungující projekt.
A právě tady podle mě začíná skutečný development.
Ne technologií.
Ale pochopením celé lokality.
Co se v okolí nachází?
Jaké firmy tam působí?
Jaké mají potřeby?
Jaké jsou dostupné zdroje energie?
Jaké množství energie bude potřeba ukládat?
A teprve potom přichází na řadu otázka:
Jaká kombinace technologií bude pro tento konkrétní projekt technicky i ekonomicky nejvhodnější?
Během diskuse zazněl ještě jeden zajímavý názor.
Pro tvůj konkrétní případ mohou být dnes ekonomicky nejvýhodnějším řešením bateriová úložiště.
A víte co?
Souhlasila jsem.
Protože cílem přece není postavit vodíkový projekt za každou cenu.
Cílem je navrhnout řešení, které bude dávat technický i ekonomický smysl.
Někde to bude bateriové úložiště.
Jinde vodík.
A někde kombinace obojího.
Právě proto podle mě nezačíná dobrý projekt technologií.
Začíná správně položenými otázkami.
Věnuji se rozvoji přeshraničních energetických projektů a infrastrukturních strategií v evropském kontextu.
Kristýna Váchalová
Business Development | Přeshraniční energetické projekty | Vodíkové strategie | HyConnect
Od vize k realizaci: Jak vznikla česko-německá vodíková platforma
Jednoduché spojení, kterým se při své práci často řídím. Protože dobrých nápadů vzniká mnoho. Skutečnou hodnotu ale získávají až tehdy, když se je podaří převést do konkrétních kroků, propojit správné lidi a začít je realizovat.
Na začátku letošního roku vznikla myšlenka posunout Vodíkovou platformu Krajského inovačního centra Karlovarského kraje za hranice regionu – a vlastně i za hranice České republiky.
Karlovarský kraj sousedí s Bavorskem a Saskem. Na obou stranách hranice máme firmy, výzkumné organizace, technologie, know-how i konkrétní projekty. Proč tedy nevytvořit platformu, která propojí českou a německou stranu?
Od prvního nápadu k realizaci uplynulo několik měsíců. Příprava nebyla jednoduchá a setkání se uskutečnilo později, než jsme původně plánovali.
Počítali jsme přibližně s třiceti účastníky. Nakonec se nás 17. září v Hranicích u Aše sešlo téměř padesát – z české i německé strany.
Už samotný zájem tak předčil naše původní očekávání.
Nejdříve lidé. Potom projekty.
Den začal neformálním networkingem v krásných prostorách knihovny v Hranicích u Aše. A znovu se ukázalo, jak důležitá osobní setkání jsou.
Networking není jen výměna vizitek. Je to prostor pro diskusi o konkrétních projektech, navazování nových kontaktů, ale také příležitost poznat své stávající partnery trochu jinak než při pracovním jednání.
A někdy při takové konverzaci vznikne propojení, které bychom předem vůbec nenaplánovali.
Jedním z lidí, se kterými jsem se zde potkala, byl například zástupce zabývající se rozvojem přeshraničních turistických a cyklistických tras mezi Českem a Bavorskem. Na první pohled téma vzdálené vodíku.
Během několika minut jsme se ale dostali k přeshraniční železnici, turistickým vlakům, propojení lázeňských měst, půjčovnám kol a elektrokol i návazné dopravě.
Najednou se ukázalo, že i toto téma velmi přirozeně zapadá do širšího konceptu přeshraniční mobility.
Právě proto mají podobné platformy smysl.
Od jednotlivých témat ke společným projektům
Po ranním networkingu následoval odborný program, který propojil zástupce Karlovarského kraje, Bavorska a Saska, firem, výzkumu a regionálních organizací.
Mluvili jsme o regionální energetice, vodíku, infrastruktuře, mobilitě, výzkumu a vzdělávání i konkrétních technologiích – od geotermální energie a přírodního vodíku až po výrobu vodíku z biomasy.
Důležitým tématem byla také budoucí spolupráce Karlovarského kraje s Bavorskem.
Nejde přitom pouze o vodík. Jde o to, jak přes hranici lépe propojit energetiku, infrastrukturu, mobilitu, výzkum, vzdělávání a know-how.
Ve své závěrečné prezentaci jsem proto představila přeshraniční projektové příležitosti a koncept, na kterém společně s našimi bavorskými partnery pracujeme.
Jeho princip je jednoduchý:
Hranice by neměla rozdělovat energetické systémy, které mohou fungovat společně.
A nakonec realita
Po prezentacích následovala exkurze na Farmu Trojmezí, kde jsme se od vizí a projektových konceptů dostali k praktickému využití vodíku.
Bylo to vlastně symbolické zakončení celého dne.
Česko-německá vodíková platforma byla organizačně náročná. Výsledek ale podle mého názoru předčil naše očekávání.
Nejen počtem účastníků, ale především tím, co se mezi nimi během jediného dne začalo dít.
Vznikaly nové kontakty. Otevírala se nová témata. Propojovaly se projekty. A začalo se mluvit o dalších konkrétních jednáních a možnostech spolupráce.
A přesně to by podle mě měla platforma dělat.
Nejen mluvit o budoucnosti.
Ale spojovat lidi, kteří ji mohou společně vytvořit.
Od vize k realizaci.
Věnuji se rozvoji přeshraničních energetických projektů a infrastrukturních strategií v evropském kontextu.
Kristýna Váchalová
Business Development | Přeshraniční energetické projekty | Vodíkové strategie | HyConnect
Vodíková realita XV: Proč by energetické projekty měly znát hranice států?
Poslední měsíce trávím střídavě na jednáních v Česku, Bavorsku a Sasku. Díky tomu stále častěji přemýšlím nad jednou jednoduchou otázkou.
Energie nezná hranice. Proč by je tedy měly znát projekty?
Když se řekne vodíkový projekt, většina lidí si představí elektrolyzér, plnicí stanici nebo vodíková vozidla.
Ve skutečnosti je ale vodík jen jednou částí mnohem většího celku.
Energetika není jen o výrobě elektřiny nebo vodíku. Je o hledání souvislostí. O tom, jak propojit výrobu energie, dopravu, průmysl, vzdělávání i potřeby regionů tak, aby společně dávaly smysl.
Právě tady podle mě vznikají ty nejzajímavější projekty.
Často totiž přemýšlíme v hranicích jednoho města, jednoho kraje nebo jednoho státu. Jenže energie ani hospodářský rozvoj státní hranice neznají.
Pokud se několik kilometrů za hranicí nachází partner, který řeší podobné výzvy, proč nehledat společná řešení?
Nejde jen o energetiku.
Jde o lepší propojení měst a regionů, dostupnější dopravu, snadnější cestování, rozvoj lázeňství a cestovního ruchu, spolupráci firem, vzdělávání, výzkum i nové pracovní příležitosti.
Najednou už nejde o jeden projekt.
Začíná vznikat něco mnohem většího.
Právě to dnes zažívám při spolupráci s partnery v Bavorsku a Sasku. Každé další jednání mi potvrzuje, že nejzajímavější příležitosti často nevznikají uvnitř jednotlivých států, ale právě tam, kde hledáme společné cíle.
Možná právě proto není největší výzvou vyvinout novou technologii.
Tou skutečnou výzvou je propojit lidi, nápady a projekty tak, aby přinášely dlouhodobý užitek.
A možná právě na hranicích dnes nevznikají bariéry, ale nové příležitosti.
Věnuji se rozvoji přeshraničních energetických projektů a infrastrukturních strategií v evropském kontextu.
Kristýna Váchalová
Business Development | Přeshraniční energetické projekty | Vodíkové strategie | HyConnect
Vodíková realita XIV: Vodíkový projekt nezačíná výrobou vodíku. Začíná zákazníkem.
Nedávno jsem vedla zajímavou diskusi s člověkem, který hledal nové využití pro nevyužívaný areál.
Měl k dispozici prostor.
Měl představu o výrobě energie z fotovoltaiky.
A přemýšlel také o výrobě a ukládání vodíku.
Na první pohled to znělo jako začátek zajímavého vodíkového projektu.
Přesto jsem položila první otázku:
👉 Kdo bude váš zákazník?
A právě zde se diskuse na chvíli zastavila.
Často se setkávám s tím, že se debata o vodíku rozbíhá od technologie.
Budeme mít fotovoltaiku.
Budeme mít elektrolyzér.
Budeme vyrábět vodík.
Jenže to podle mě nestačí.
Protože ještě před výběrem technologie je potřeba vědět:
- kdo bude vodík využívat,
- kolik ho bude potřebovat,
- jak pravidelný bude odběr,
- a jakou cenu bude ochoten zaplatit.
Teprve ve chvíli, kdy známe budoucí zákazníky, začíná dávat smysl navrhovat samotný projekt.
Možná půjde o dopravu.
Možná o průmysl.
Možná o zemědělství.
Možná o kombinaci několika různých odběratelů.
Každá z těchto variant totiž vyžaduje jiné množství vodíku, jinou infrastrukturu a často i jiný způsob výroby.
Během diskuse jsme se dostali i k otázce výroby.
Pokud projekt stojí pouze na fotovoltaice a elektrolyzéru, je výroba závislá na počasí a dostupnosti energie.
To samo o sobě nemusí být problém.
Je ale potřeba s tím počítat při návrhu ekonomiky projektu.
Proto jsem přesvědčená, že budoucnost nebude stát pouze na jedné technologii.
👉 Klíčem bude vhodně navržený technologický mix.
Takový, který umožní kombinovat různé zdroje energie a různé způsoby výroby vodíku podle místních podmínek.
A právě zde přichází další důležitá otázka.
Jaké zdroje máme v okolí k dispozici?
Nejen slunce nebo vítr.
Ale i další vstupy, které mohou být využity pro výrobu vodíku.
Každý region má jiné možnosti.
A každý úspěšný projekt by měl vycházet právě z nich.
Čím déle se vodíkovým projektům věnuji, tím více si potvrzuji jednu věc:
Vodíkový projekt nezačíná elektrolyzérem.
Nezačíná ani výrobní technologií.
👉 Začíná pochopením potřeb budoucího zákazníka.
Teprve potom dává smysl hledat správnou technologii, správnou velikost projektu a správné zdroje.
Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.
Nejdříve zákazník. Potom technologie. Ne naopak.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
Vodíková realita XIII: Největší konkurenční výhoda? Začít připravovat projekt dříve než ostatní.
Nedávno jsem vedla zajímavou diskusi se zástupcem společnosti, která připravuje projekt výroby vodíku. Během našeho rozhovoru jsem si znovu uvědomila jednu věc: technologie sama o sobě úspěšný projekt nevytvoří.
Firma měla téměř vše.
✔ lokalitu
✔ zdroj elektrické energie
✔ technologii výroby vodíku
Chyběl jí ale ten nejdůležitější článek celého řetězce.
👉 Budoucí zákazník.
A právě zde podle mě začíná skutečný business development vodíkových projektů.
Během našeho rozhovoru jsme se dostali také k otázce výrobní ceny vodíku.
V českých podmínkách se dnes nejčastěji diskutuje výroba vodíku pomocí elektrolyzérů. Ty mají své nesporné výhody, jejich ekonomika je ale výrazně ovlivněna zejména dostupností obnovitelné elektřiny, počtem provozních hodin a celkovým využitím zařízení.
A právě zde podle mě vzniká prostor pro jiný pohled.
👉 Elektrolyzér není problém. Problém je postavit ekonomicky fungující projekt pouze na jedné technologii.
Pokud chceme dlouhodobě nabídnout zákazníkům konkurenceschopnou cenu vodíku, nebude podle mě řešením pouze jedna technologie.
Klíčem podle mě může být vhodně navržený technologický mix, který využije silné stránky různých způsobů výroby vodíku. Cílem není jen vyrábět vodík. Cílem je vyrábět ho dlouhodobě za cenu, která bude konkurenceschopná pro koncového zákazníka.
A právě koncového zákazníka bychom měli mít na paměti už při návrhu projektu. Jeho totiž většinou nezajímá, jakou technologií byl vodík vyroben. Zajímá ho, zda je spolehlivě dostupný, za konkurenceschopnou cenu a zda mu dává ekonomický smysl.
Během diskuse zazněla ještě jedna myšlenka, kterou považuji za zásadní.
Když dnes vznikne nápad na nový projekt, neznamená to, že se zítra začne vyrábět vodík.
Nejdříve vzniká studie proveditelnosti.
Poté projektová dokumentace.
Následuje povolovací proces.
A teprve potom samotná realizace technologie.
Celý proces běžně trvá tři až pět let.
Projekt proto musí být připraven nejen na podmínky dneška, ale i na podmínky budoucího trhu.
Za těchto pět let se ale může změnit téměř všechno.
- ceny energií,
- cena emisních povolenek CO₂,
- technologie,
- i evropská legislativa.
Proto podle mě není správné navrhovat projekt pouze podle podmínek, které platí dnes.
Je potřeba přemýšlet o tom, v jakém prostředí bude projekt fungovat za pět let.
Právě zde podle mě vzniká skutečná konkurenční výhoda.
Firmy, které začnou připravovat projekty už dnes, budou mít v době jejich realizace náskok před těmi, které budou čekat na „ideální podmínky“.
Vodík podle mě není jen o technologii.
Je o správně navrženém projektu.
O propojení výroby, ekonomiky, infrastruktury i budoucího zákazníka.
A právě tato příprava často rozhoduje o tom, zda bude projekt dlouhodobě fungovat.
Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.
Největší konkurenční výhoda nevzniká při stavbě technologie. Vzniká mnohem dříve – ve chvíli, kdy se projekt začíná správně navrhovat.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
Vodíková realita XII: Co dnes vzniká v Bavorsku? Ne vodíkové projekty, ale energetické ekosystémy
V posledních týdnech jsem měla možnost zúčastnit se několika akcí v Bavorsku zaměřených na vodík, energetiku a regionální transformaci. Jednou z nich byl workshop projektu EnerTECH+ na Hochschule Hof.
A právě zde jsem si znovu uvědomila jednu důležitou věc.
Mnoho lidí si stále představuje budoucnost vodíku jako jeden konkrétní projekt – elektrolyzér, vodíkovou stanici nebo vodíkový autobus.
V Bavorsku jsem ale viděla něco jiného.
Neřeší se zde pouze jednotlivé technologie. Stále více se přemýšlí o tom, jak propojit výrobu energie, její ukládání, distribuci a spotřebu do jednoho funkčního celku. Jinými slovy: nevznikají pouze vodíkové projekty, ale celé energetické ekosystémy.
Jedním z příkladů je nový tříletý projekt EnerTECH+, který propojuje témata decentralizované výroby vodíku, energetických úložišť a energetické efektivity. Současně zde vzniká nové výzkumné a demonstrační centrum, které bude sloužit jako živá laboratoř pro testování různých energetických technologií v reálném provozu.
Nejde přitom pouze o vodík.
Budova bude kombinovat fotovoltaiku, větrnou energii, bateriová úložiště, vodíkové technologie, systémy vytápění a chlazení i inteligentní energetický management. Cílem není testovat jednotlivé technologie odděleně, ale pochopit jejich vzájemnou spolupráci a chování v rámci celého energetického systému.
Právě zde vidím jeden z nejdůležitějších trendů současné energetiky.
Budoucnost totiž pravděpodobně nebude patřit jediné technologii. Nebude stát pouze na bateriích, pouze na vodíku ani pouze na obnovitelných zdrojích. Úspěšné regiony budou ty, které dokážou jednotlivé technologie vhodně kombinovat podle svých potřeb a podmínek.
Od technologií k realizaci
Během workshopu mě zaujala ještě jedna věc.
Většina diskusí se netočila kolem otázky, zda vodík ano nebo ne. Mnohem více se řešilo, jak propojit jednotlivé technologie do funkčního energetického systému a jak je využít v praxi.
To je podle mého názoru zásadní posun.
Po letech strategií, studií a plánů se stále častěji diskutuje o konkrétních řešeních, provozních zkušenostech a možnostech reálného nasazení technologií.
Zajímavým příkladem byl i majitel společnosti BTX Energy, který na workshop přijel vlastním vozem Toyota Mirai druhé generace. Nešlo tedy pouze o prezentace a teoretické debaty, ale také o sdílení praktických zkušeností s vodíkovou mobilitou.
Právě podobné příklady pomáhají ukazovat, že vodík není jen tématem budoucnosti, ale již dnes nachází konkrétní využití.
Přeshraniční spolupráce rezonuje
Součástí programu byl také interaktivní workshop zaměřený na budoucí témata spolupráce v rámci projektu EnerTECH+.
Účastníci navrhovali oblasti, kterým by se měl projekt v následujících letech věnovat, a následně společně určovali priority.
Velmi pozitivně mě překvapilo, že značný zájem vzbudilo téma přeshraniční spolupráce v oblasti mobility, zejména propojení autobusové a železniční dopravy mezi Českou republikou a Bavorskem.
Potvrdilo se tak, že energetická transformace není pouze otázkou technologií, ale také spolupráce mezi regiony, institucemi a lidmi.
Právě zde vidím velký potenciál i pro Karlovarský kraj, který může díky své poloze sehrát významnou roli při rozvoji budoucích přeshraničních energetických a dopravních projektů.
Co si z Hofu odnáším?
🔹 Budoucnost nebude stát na jediné technologii.
🔹 Vodík bude jednou ze součástí širšího energetického systému.
🔹 Regionální spolupráce mezi Českou republikou a Bavorskem má velký potenciál.
🔹 Téma přeshraniční mobility a dopravy vzbudilo mezi účastníky výrazný zájem.
🔹 Pokud chceme realizovat nové projekty, musíme propojit technologie, regiony i lidi.
Během workshopu jsem si znovu potvrdila, že budoucnost vodíku nevzniká pouze v laboratořích nebo na konferencích. Vzniká především tam, kde se pravidelně potkávají lidé z výzkumu, průmyslu, veřejné správy a regionů a společně hledají cesty k realizaci konkrétních projektů.
💧 A právě budování těchto vazeb považuji za jednu z nejdůležitějších součástí současného rozvoje vodíkového hospodářství.
Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
Vodíková realita XI: Vodík jako součást energetické soběstačnosti (ne jen dekarbonizace)
Vodík je dnes nejčastěji vnímán jako nástroj dekarbonizace.
A ano – to je jeho klíčová role.
Ale zdaleka ne jediná.
👉 Vodík je především energetický nástroj. A s tím souvisí ještě jeden zásadní důvod, proč ho rozvíjet: energetická soběstačnost a nezávislost.
Evropa a její závislost
Poslední roky velmi jasně ukázaly jednu věc:
Evropa je silně závislá na dodávkách energií z jiných částí světa.
Ať už jde o:
- plyn
- ropu
- další energetické komodity
Pokud dojde k výpadku nebo geopolitickému napětí, 👉 dopady jsou okamžité.
Ceny rostou. Nejistota roste. A my to pocítíme velmi rychle.
Dopad, který se nás týká všech
Typickým příkladem je ropa.
Jakmile roste její cena:
- zdražuje doprava
- rostou náklady dopravců
- a následně i výrobců
👉 Výsledek:
Nejen dražší pohonné hmoty. Ale i dražší zboží.
Včetně potravin.
To znamená, že i když sami ropu nebo plyn přímo nevyužíváme, 👉 v konečném důsledku vyšší ceny zaplatíme všichni.
Proč je soběstačnost důležitá
Energetická soběstačnost neznamená úplnou nezávislost.
Ale znamená:
- větší stabilitu
- menší citlivost na výkyvy
- větší kontrolu nad cenou a dostupností energie
👉 A právě zde vstupuje do hry vodík.
Vodík jako součást řešení
Vodík má jednu zásadní výhodu:
👉 lze ho vyrábět lokálně.
Například:
- z obnovitelných zdrojů
- z biomasy a odpadu
- v kombinaci s dalšími technologiemi
To znamená:
- menší závislost na dovozu
- větší kontrolu nad výrobou
- možnost stabilizovat ceny v čase
Ekonomika se začíná měnit
Dlouhou dobu byl hlavní argument proti vodíku jeho cena.
To se ale postupně mění.
Dnes vidíme:
- rostoucí ceny vstupních energií
- rostoucí cenu emisních povolenek (CO₂)
- tlak na dekarbonizaci průmyslu
👉 Výsledek:
Rozdíl mezi konvenčními zdroji (např. plyn) a vodíkem se postupně snižuje.
Jinými slovy:
👉 vodík se začíná stávat ekonomicky konkurenceschopným.
A navíc:
👉 nabízí vyšší stabilitu než fosilní zdroje závislé na globálním trhu.
Co z toho plyne
Vodík není jen o emisích.
👉 Je o odolnosti systému. 👉 Je o stabilitě cen. 👉 Je o částečné nezávislosti na externích vlivech.
Závěr
Dekarbonizace je důležitá.
Ale sama o sobě nestačí.
Pokud chceme dlouhodobě stabilní a funkční energetiku, musíme vedle ní řešit i:
👉 energetickou soběstačnost.
A právě zde má vodík své pevné místo.
Osobně
Vodík vnímám jako nástroj, který propojuje dekarbonizaci s energetickou stabilitou a nezávislostí.
A právě v tomto kontextu vidím jeho největší přidanou hodnotu pro budoucí energetické a průmyslové projekty v Evropě.
Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.
Energetická nezávislost není ideologie. Je to ekonomická nutnost.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
Vodíková realita X: Fungující projekt z praxe – co dělá rozdíl?
🚛 Vodík v dopravě: teorie vs. realita
V posledních měsících často zaznívá, že nástup vodíku v dopravě je pomalejší, než se očekávalo. Diskuse se točí kolem ceny, infrastruktury nebo nedostatečné poptávky.
To vše je do určité míry pravda.
👉 Zároveň se ale nabízí jiná otázka: Je problém skutečně ve vodíku – nebo ve způsobu, jakým jsou projekty navrhovány?
🧩 Abychom nezůstali u teorie
V minulém dílu zaznělo, že problém není technologie, ale implementace. Tak se pojďme podívat, jak vypadá projekt, kde to funguje:
👉 H2 Green Power & Logistics AG
Tato společnost ukazuje, že vodík v dopravě – včetně těžké logistiky – může reálně fungovat.
A co je zásadní: 👉 funguje nejen technicky, ale i ekonomicky.
Ne proto, že by technologie byla jiná. Ale proto, že je jinak navržený celý projekt.
🔑 Co dělá rozdíl
Základní princip je překvapivě jednoduchý:
👉 Projekty nejsou stavěny po částech, ale od začátku jako celek.
To znamená:
- výroba vodíku
- infrastruktura (transport, plnění)
- konkrétní využití (vozidla, logistika)
- konečný zákazník
- financování
➡️ vše je plánováno a realizováno paralelně a ve vzájemné vazbě
⚙️ Technologie: ne jedna cesta, ale mix
Další zásadní rozdíl je v přístupu k výrobě vodíku.
Mnoho projektů dnes stojí na jediné variantě: 👉 elektrolyzér + obnovitelné zdroje
To má ale své limity:
- závislost na počasí
- kolísání výroby
- vyšší náklady
Fungující projekty proto jdou jinou cestou:
👉 kombinace více technologií
Například:
- obnovitelné zdroje + elektrolyzéry
- doplněné o výrobu z biogenních zdrojů (biomasa, odpady)
📊 Co to přináší v praxi
Tento přístup má zásadní dopady:
✔ stabilní výroba 24/7, nezávislá na počasí ✔ lepší využití zařízení ✔ nižší výrobní náklady ✔ stabilnější cena vodíku
👉 a tím pádem:
➡️ nižší cena na plnicí stanici ➡️ lepší ekonomika pro koncového zákazníka
💰 Ekonomika není náhoda
Často se říká: „vodík je drahý“
👉 Realita je přesnější:
Vodík je drahý, pokud je projekt špatně navržený.
Pokud:
- není zajištěn odběr
- infrastruktura stojí bez využití
- výroba není optimalizovaná
pak ekonomika logicky nevychází.
🧠 Chybějící role: kdo to celé propojí?
A tady se dostáváme k jedné z nejvíce podceňovaných částí:
👉 řízení projektu jako celku
Aby takové projekty fungovaly, je potřeba někdo, kdo:
- propojí dodavatele technologií
- rozumí výrobě i využití
- komunikuje se zákazníky
- pracuje s financováním a dotacemi
- drží celý projekt pohromadě
➡️ od prvního nápadu až po realizaci
🌍 Co si z toho vzít pro Česko
Technologie máme. Firmy máme. Know-how máme.
👉 Co nám často chybí, je:
- komplexní návrh projektů
- propojení celého řetězce
- a odvaha jít do realizace
🚀 Závěr
Vodík v dopravě není otázka „ano nebo ne“.
👉 Je to otázka: jak ty projekty navrhnout tak, aby fungovaly
Pokud se:
- propojí výroba, infrastruktura a využití
- využije technologický mix
- a projekty se budou řídit jako celek
pak:
👉 vodík může být nejen technicky funkční, ale i ekonomicky udržitelný.
💧 Vodíková realita není o teorii. 👉 Je o tom, co skutečně dokážeme postavit.
Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
Vodíková realita IX: Vodík není problém. Problém je implementace – potvrzení přímo z praxe
V minulém článku jsem formulovala jednoduchou tezi:
👉 Vodík není problém. Problém je implementace.
👉 Minulý týden jsem si ji mohla ověřit v praxi.
Měla jsem možnost se aktivně zúčastnit první Energetické platformy, pořádané Středočeské inovační centrum.
Nešlo o klasickou konferenci. Naopak.
👉 Firmy přinesly konkrétní výzvy z praxe
👉 Účastníci se k nim přidávali podle relevance
👉 A během několika hodin vznikaly pracovní týmy, které hledaly reálná řešení
Cílem nebylo prezentovat. Cílem bylo posunout věci směrem k realizaci.
Na akci jsem se dostala díky Benon Rychlik, který mě oslovil a nakonec i přesvědčil, abych nepřišla jen jako účastník, ale přišla s vlastní výzvou.
Upřímně – nebylo to pro mě jednoduché rozhodnutí.
Šlo o moji první akci tohoto typu v roli aktivního účastníka – tedy nejen prezentujícího, ale následně i člověka, kolem kterého se vytvořil pracovní tým.
💡 Moje výzva
Zaměřila jsem se na oblast, které se dlouhodobě věnuji:
👉 Jak řešit energetiku průmyslu tam, kde nestačí elektrifikace
S důrazem na:
- lokální výrobu vodíku
- využití biomasy, bioodpadu (včetně kalů)
- principy cirkulární ekonomiky
- a reálné využití v provozu, dopravě nebo komerčně
🤝 Co následovalo
Po krátkém představení se kolem výzvy vytvořil tým.
U jednoho stolu se potkali zástupci:
- výzkumu
- průmyslu
- inovačního prostředí
- a další odborníci z energetiky
A začalo to nejdůležitější:
👉 hledání reálného uplatnění
🔍 Co diskuse ukázala
Velmi rychle se ukázalo, že samotná technologie není problém.
Naopak.
Diskuse byla věcná, otevřená a realistická. Nešlo o „nadšení pro vodík“, ale o:
- konkrétní využití
- ekonomiku
- dostupnost vstupních surovin
- a reálné limity
Zazněly i velmi zajímavé podněty:
👉 investor nemusí být pouze průmyslový podnik
→ může jím být například i církev nebo municipality
👉 nové vstupní materiály
→ např. odpadní textil (s otazníkem z pohledu RED II/III)
Zároveň se potvrdilo, že velký potenciál má:
👉 lokální výroba vodíku s využitím biomasy a bioodpadu, zejména tam, kde lze propojit výrobu s lokální spotřebou a minimalizovat transport.
⚠️ Realita z praxe: Ostrava
Velmi důležitá byla i diskuse s kolegy z Ostrava.
Zazněly konkrétní příklady:
- plánované vodíkové autobusy → nerealizovány
- vodíkové vlaky → nahrazeny jiným řešením
Hlavním důvodem byla ekonomika.
Z mého pohledu ale nejde jen o cenu technologie.
👉 Klíčové je, jak je projekt navržen.
- zda je zvolen vhodný mix technologií
- zda dává smysl obchodní model
- a především:
👉 zda existuje někdo, kdo projekt skutečně řídí a koordinuje
🧠 Kde je skutečný problém
A tady se vracíme k původní tezi:
👉 technologie existují
👉 studie existují
👉 zájem existuje
👉 ale projekty často končí na papíře
Důvod je překvapivě jednoduchý:
👉 chybí někdo, kdo je dokáže dát dohromady a dotáhnout do realizace
Tedy role, která:
- propojí jednotlivé technologie
- koordinuje partnery
- komunikuje s investory
- pracuje s dotačními nástroji
- a drží projekt jako funkční celek
Bez této role zůstává většina projektů ve fázi studií.
🔧 Co si z toho odnáším
Pro mě osobně to byla velmi intenzivní zkušenost:
- první vystoupení v této roli
- první vedení pracovního týmu
- první konfrontace s realitou napříč obory
Bylo to náročné.
Ale zároveň velmi přínosné.
👉 potvrdilo se mi, že:
✔ technologie máme
✔ nápady máme
✔ zájem existuje
👉 ale rozhodující je:
👉 schopnost tyto prvky propojit a realizovat
🔗 Co dál
Pokud chceme, aby vodíkové projekty skutečně vznikaly:
👉 nestačí řešit pouze technologii
👉 je nutné řešit:
👉 jejich implementaci
A právě tady vidím největší prostor pro další kroky.
📌 (na fotografii: výstup práce týmu během workshopu – identifikace využití, partnerů a rizik)
Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
Vodíková realita VIII: Vodík není problém. Problém je implementace.
Vodík dnes není technologický problém. Problém je, že ho neumíme dostat do reálných projektů. A právě tam se dnes rozhoduje, co bude fungovat – a co zůstane jen na papíře.
Kde se projekty reálně zasekávají
Z praxe se opakují stejné bariéry:
Nesoulad mezi výrobou a poptávkou
Výroba existuje, ale chybí jistý odběr. Obě strany čekají – a projekt stojí.
Regulace vs. realita
Ne každý smysluplný projekt splní všechny podmínky. A ne každý, který je splní, je ekonomicky udržitelný.
Chybějící infrastruktura a propojení
Projekty vznikají izolovaně. Chybí návaznost mezi výrobou, distribucí a využitím.
Chybějící přeshraniční a meziregionální spolupráce
Právě ta je často klíčem k propojení zdrojů, poptávky i infrastruktury.
Nikdo nedrží celek
Každý řeší svou část. Ale projekt jako celek často nemá jasného lídra.
Co podle mě chybí nejvíce
👉 Projekty nejsou od začátku nastaveny jako funkční celek.
Je potřeba:
- správně nastavit partnery,
- propojit celý hodnotový řetězec,
- pracovat s technologickým mixem.
Ne kvůli teorii, ale kvůli:
- ekonomice,
- stabilnímu provozu během celého roku,
- vyšší soběstačnosti.
Jedna technologie většinou nestačí.
Role, která dnes chybí
Vidím velkou chuť projekty realizovat – u nás i v Německu.
Ale zároveň:
- chybí odvaha,
- chybí rozhodnutí,
- chybí někdo, kdo projekt skutečně povede.
👉 někdo, kdo:
- propojí regiony i státy,
- sladí investory, technologie i průmysl,
- a udrží směr od prvního nápadu až po realizaci.
Bez této role projekty často zůstávají ve fázi analýz.
Jak z toho ven
Ne přes složité megaprojekty.
👉 Ale přes menší, funkční modely, které dávají smysl a na které lze navazovat.
Postupně je možné:
- rozšiřovat technologie,
- propojovat sektory (průmysl, mobilita, energetika),
- budovat infrastrukturu.
Závěr
Vodík dnes není otázka „jestli“.
👉 Je to otázka exekuce.
Začít. Přestat přešlapovat. Postavit první funkční projekty.
Osobně
Vidím dnes v Evropě konkrétní mezery i příležitosti.
Moje vize směřují k tomu, jak vodík dostat ke koncovému zákazníkovi – v mobilitě, průmyslu i dalších oblastech využití.
Základ je ale vždy stejný:
👉 vybudovat funkční infrastrukturu.
Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.
A právě na tomto principu dnes pracuji – propojovat jednotlivé části tak, aby projekty fungovaly jako celek a bylo možné je skutečně realizovat.
Vodík už nepotřebuje další strategie. Potřebuje realizaci.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development