Vodíková realita XI: Vodík jako součást energetické soběstačnosti (ne jen dekarbonizace)

Vodík je dnes nejčastěji vnímán jako nástroj dekarbonizace.

A ano – to je jeho klíčová role.

Ale zdaleka ne jediná.

👉 Vodík je především energetický nástroj. A s tím souvisí ještě jeden zásadní důvod, proč ho rozvíjet: energetická soběstačnost a nezávislost.

Evropa a její závislost

Poslední roky velmi jasně ukázaly jednu věc:

Evropa je silně závislá na dodávkách energií z jiných částí světa.

Ať už jde o:

  • plyn
  • ropu
  • další energetické komodity

Pokud dojde k výpadku nebo geopolitickému napětí, 👉 dopady jsou okamžité.

Ceny rostou. Nejistota roste. A my to pocítíme velmi rychle.

Dopad, který se nás týká všech

Typickým příkladem je ropa.

Jakmile roste její cena:

  • zdražuje doprava
  • rostou náklady dopravců
  • a následně i výrobců

👉 Výsledek:

Nejen dražší pohonné hmoty. Ale i dražší zboží.

Včetně potravin.

To znamená, že i když sami ropu nebo plyn přímo nevyužíváme, 👉 v konečném důsledku vyšší ceny zaplatíme všichni.

Proč je soběstačnost důležitá

Energetická soběstačnost neznamená úplnou nezávislost.

Ale znamená:

  • větší stabilitu
  • menší citlivost na výkyvy
  • větší kontrolu nad cenou a dostupností energie

👉 A právě zde vstupuje do hry vodík.

Vodík jako součást řešení

Vodík má jednu zásadní výhodu:

👉 lze ho vyrábět lokálně.

Například:

  • z obnovitelných zdrojů
  • z biomasy a odpadu
  • v kombinaci s dalšími technologiemi

To znamená:

  • menší závislost na dovozu
  • větší kontrolu nad výrobou
  • možnost stabilizovat ceny v čase

Ekonomika se začíná měnit

Dlouhou dobu byl hlavní argument proti vodíku jeho cena.

To se ale postupně mění.

Dnes vidíme:

  • rostoucí ceny vstupních energií
  • rostoucí cenu emisních povolenek (CO₂)
  • tlak na dekarbonizaci průmyslu

👉 Výsledek:

Rozdíl mezi konvenčními zdroji (např. plyn) a vodíkem se postupně snižuje.

Jinými slovy:

👉 vodík se začíná stávat ekonomicky konkurenceschopným.

A navíc:

👉 nabízí vyšší stabilitu než fosilní zdroje závislé na globálním trhu.

Co z toho plyne

Vodík není jen o emisích.

👉 Je o odolnosti systému. 👉 Je o stabilitě cen. 👉 Je o částečné nezávislosti na externích vlivech.

Závěr

Dekarbonizace je důležitá.

Ale sama o sobě nestačí.

Pokud chceme dlouhodobě stabilní a funkční energetiku, musíme vedle ní řešit i:

👉 energetickou soběstačnost.

A právě zde má vodík své pevné místo.

Osobně

Vodík vnímám jako nástroj, který propojuje dekarbonizaci s energetickou stabilitou a nezávislostí.

A právě v tomto kontextu vidím jeho největší přidanou hodnotu pro budoucí energetické a průmyslové projekty v Evropě.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Energetická nezávislost není ideologie. Je to ekonomická nutnost.

Kristýna Váchalová

Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita X: Fungující projekt z praxe – co dělá rozdíl?

🚛 Vodík v dopravě: teorie vs. realita

V posledních měsících často zaznívá, že nástup vodíku v dopravě je pomalejší, než se očekávalo. Diskuse se točí kolem ceny, infrastruktury nebo nedostatečné poptávky.

To vše je do určité míry pravda.

👉 Zároveň se ale nabízí jiná otázka: Je problém skutečně ve vodíku – nebo ve způsobu, jakým jsou projekty navrhovány?

🧩 Abychom nezůstali u teorie

V minulém dílu zaznělo, že problém není technologie, ale implementace. Tak se pojďme podívat, jak vypadá projekt, kde to funguje:

👉 H2 Green Power & Logistics AG

Tato společnost ukazuje, že vodík v dopravě – včetně těžké logistiky – může reálně fungovat.

A co je zásadní: 👉 funguje nejen technicky, ale i ekonomicky.

Ne proto, že by technologie byla jiná. Ale proto, že je jinak navržený celý projekt.

🔑 Co dělá rozdíl

Základní princip je překvapivě jednoduchý:

👉 Projekty nejsou stavěny po částech, ale od začátku jako celek.

To znamená:

  • výroba vodíku
  • infrastruktura (transport, plnění)
  • konkrétní využití (vozidla, logistika)
  • konečný zákazník
  • financování

➡️ vše je plánováno a realizováno paralelně a ve vzájemné vazbě

⚙️ Technologie: ne jedna cesta, ale mix

Další zásadní rozdíl je v přístupu k výrobě vodíku.

Mnoho projektů dnes stojí na jediné variantě: 👉 elektrolyzér + obnovitelné zdroje

To má ale své limity:

  • závislost na počasí
  • kolísání výroby
  • vyšší náklady

Fungující projekty proto jdou jinou cestou:

👉 kombinace více technologií

Například:

  • obnovitelné zdroje + elektrolyzéry
  • doplněné o výrobu z biogenních zdrojů (biomasa, odpady)

📊 Co to přináší v praxi

Tento přístup má zásadní dopady:

✔ stabilní výroba 24/7, nezávislá na počasí ✔ lepší využití zařízení ✔ nižší výrobní náklady ✔ stabilnější cena vodíku

👉 a tím pádem:

➡️ nižší cena na plnicí stanici ➡️ lepší ekonomika pro koncového zákazníka

💰 Ekonomika není náhoda

Často se říká: „vodík je drahý“

👉 Realita je přesnější:

Vodík je drahý, pokud je projekt špatně navržený.

Pokud:

  • není zajištěn odběr
  • infrastruktura stojí bez využití
  • výroba není optimalizovaná

pak ekonomika logicky nevychází.

🧠 Chybějící role: kdo to celé propojí?

A tady se dostáváme k jedné z nejvíce podceňovaných částí:

👉 řízení projektu jako celku

Aby takové projekty fungovaly, je potřeba někdo, kdo:

  • propojí dodavatele technologií
  • rozumí výrobě i využití
  • komunikuje se zákazníky
  • pracuje s financováním a dotacemi
  • drží celý projekt pohromadě

➡️ od prvního nápadu až po realizaci

🌍 Co si z toho vzít pro Česko

Technologie máme. Firmy máme. Know-how máme.

👉 Co nám často chybí, je:

  • komplexní návrh projektů
  • propojení celého řetězce
  • a odvaha jít do realizace

🚀 Závěr

Vodík v dopravě není otázka „ano nebo ne“.

👉 Je to otázka: jak ty projekty navrhnout tak, aby fungovaly

Pokud se:

  • propojí výroba, infrastruktura a využití
  • využije technologický mix
  • a projekty se budou řídit jako celek

pak:

👉 vodík může být nejen technicky funkční, ale i ekonomicky udržitelný.

💧 Vodíková realita není o teorii. 👉 Je o tom, co skutečně dokážeme postavit.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová

Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita IX: Vodík není problém. Problém je implementace – potvrzení přímo z praxe

V minulém článku jsem formulovala jednoduchou tezi:

👉 Vodík není problém. Problém je implementace.

👉 Minulý týden jsem si ji mohla ověřit v praxi.

Měla jsem možnost se aktivně zúčastnit první Energetické platformy, pořádané Středočeské inovační centrum.

Nešlo o klasickou konferenci. Naopak.

👉 Firmy přinesly konkrétní výzvy z praxe
👉 Účastníci se k nim přidávali podle relevance
👉 A během několika hodin vznikaly pracovní týmy, které hledaly reálná řešení

Cílem nebylo prezentovat. Cílem bylo posunout věci směrem k realizaci.

Na akci jsem se dostala díky Benon Rychlik, který mě oslovil a nakonec i přesvědčil, abych nepřišla jen jako účastník, ale přišla s vlastní výzvou.

Upřímně – nebylo to pro mě jednoduché rozhodnutí.

Šlo o moji první akci tohoto typu v roli aktivního účastníka – tedy nejen prezentujícího, ale následně i člověka, kolem kterého se vytvořil pracovní tým.

💡 Moje výzva

Zaměřila jsem se na oblast, které se dlouhodobě věnuji:

👉 Jak řešit energetiku průmyslu tam, kde nestačí elektrifikace

S důrazem na:

  • lokální výrobu vodíku
  • využití biomasy, bioodpadu (včetně kalů)
  • principy cirkulární ekonomiky
  • a reálné využití v provozu, dopravě nebo komerčně

🤝 Co následovalo

Po krátkém představení se kolem výzvy vytvořil tým.

U jednoho stolu se potkali zástupci:

  • výzkumu
  • průmyslu
  • inovačního prostředí
  • a další odborníci z energetiky

A začalo to nejdůležitější:

👉 hledání reálného uplatnění

🔍 Co diskuse ukázala

Velmi rychle se ukázalo, že samotná technologie není problém.

Naopak.

Diskuse byla věcná, otevřená a realistická. Nešlo o „nadšení pro vodík“, ale o:

  • konkrétní využití
  • ekonomiku
  • dostupnost vstupních surovin
  • a reálné limity

Zazněly i velmi zajímavé podněty:

👉 investor nemusí být pouze průmyslový podnik
→ může jím být například i církev nebo municipality

👉 nové vstupní materiály
→ např. odpadní textil (s otazníkem z pohledu RED II/III)

Zároveň se potvrdilo, že velký potenciál má:

👉 lokální výroba vodíku s využitím biomasy a bioodpadu, zejména tam, kde lze propojit výrobu s lokální spotřebou a minimalizovat transport.

⚠️ Realita z praxe: Ostrava

Velmi důležitá byla i diskuse s kolegy z Ostrava.

Zazněly konkrétní příklady:

  • plánované vodíkové autobusy → nerealizovány
  • vodíkové vlaky → nahrazeny jiným řešením

Hlavním důvodem byla ekonomika.

Z mého pohledu ale nejde jen o cenu technologie.

👉 Klíčové je, jak je projekt navržen.

  • zda je zvolen vhodný mix technologií
  • zda dává smysl obchodní model
  • a především:
    👉 zda existuje někdo, kdo projekt skutečně řídí a koordinuje

🧠 Kde je skutečný problém

A tady se vracíme k původní tezi:

👉 technologie existují
👉 studie existují
👉 zájem existuje

👉 ale projekty často končí na papíře

Důvod je překvapivě jednoduchý:

👉 chybí někdo, kdo je dokáže dát dohromady a dotáhnout do realizace

Tedy role, která:

  • propojí jednotlivé technologie
  • koordinuje partnery
  • komunikuje s investory
  • pracuje s dotačními nástroji
  • a drží projekt jako funkční celek

Bez této role zůstává většina projektů ve fázi studií.

🔧 Co si z toho odnáším

Pro mě osobně to byla velmi intenzivní zkušenost:

  • první vystoupení v této roli
  • první vedení pracovního týmu
  • první konfrontace s realitou napříč obory

Bylo to náročné.

Ale zároveň velmi přínosné.

👉 potvrdilo se mi, že:

✔ technologie máme
✔ nápady máme
✔ zájem existuje

👉 ale rozhodující je:

👉 schopnost tyto prvky propojit a realizovat

🔗 Co dál

Pokud chceme, aby vodíkové projekty skutečně vznikaly:

👉 nestačí řešit pouze technologii

👉 je nutné řešit:

👉 jejich implementaci

A právě tady vidím největší prostor pro další kroky.

📌 (na fotografii: výstup práce týmu během workshopu – identifikace využití, partnerů a rizik)

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita VIII: Vodík není problém. Problém je implementace.

Vodík dnes není technologický problém. Problém je, že ho neumíme dostat do reálných projektů. A právě tam se dnes rozhoduje, co bude fungovat – a co zůstane jen na papíře.

Kde se projekty reálně zasekávají

Z praxe se opakují stejné bariéry:

Nesoulad mezi výrobou a poptávkou

Výroba existuje, ale chybí jistý odběr. Obě strany čekají – a projekt stojí.

Regulace vs. realita

Ne každý smysluplný projekt splní všechny podmínky. A ne každý, který je splní, je ekonomicky udržitelný.

Chybějící infrastruktura a propojení

Projekty vznikají izolovaně. Chybí návaznost mezi výrobou, distribucí a využitím.

Chybějící přeshraniční a meziregionální spolupráce

Právě ta je často klíčem k propojení zdrojů, poptávky i infrastruktury.

Nikdo nedrží celek

Každý řeší svou část. Ale projekt jako celek často nemá jasného lídra.

Co podle mě chybí nejvíce

👉 Projekty nejsou od začátku nastaveny jako funkční celek.

Je potřeba:

  • správně nastavit partnery,
  • propojit celý hodnotový řetězec,
  • pracovat s technologickým mixem.

Ne kvůli teorii, ale kvůli:

  • ekonomice,
  • stabilnímu provozu během celého roku,
  • vyšší soběstačnosti.

Jedna technologie většinou nestačí.

Role, která dnes chybí

Vidím velkou chuť projekty realizovat – u nás i v Německu.

Ale zároveň:

  • chybí odvaha,
  • chybí rozhodnutí,
  • chybí někdo, kdo projekt skutečně povede.

👉 někdo, kdo:

  • propojí regiony i státy,
  • sladí investory, technologie i průmysl,
  • a udrží směr od prvního nápadu až po realizaci.

Bez této role projekty často zůstávají ve fázi analýz.

Jak z toho ven

Ne přes složité megaprojekty.

👉 Ale přes menší, funkční modely, které dávají smysl a na které lze navazovat.

Postupně je možné:

  • rozšiřovat technologie,
  • propojovat sektory (průmysl, mobilita, energetika),
  • budovat infrastrukturu.

Závěr

Vodík dnes není otázka „jestli“.

👉 Je to otázka exekuce.

Začít. Přestat přešlapovat. Postavit první funkční projekty.

Osobně

Vidím dnes v Evropě konkrétní mezery i příležitosti.

Moje vize směřují k tomu, jak vodík dostat ke koncovému zákazníkovi – v mobilitě, průmyslu i dalších oblastech využití.

Základ je ale vždy stejný:

👉 vybudovat funkční infrastrukturu.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

A právě na tomto principu dnes pracuji – propojovat jednotlivé části tak, aby projekty fungovaly jako celek a bylo možné je skutečně realizovat.

Vodík už nepotřebuje další strategie. Potřebuje realizaci.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita VII: Clean Hydrogen Partnership – mezinárodní rozměr vodíkových projektů

Když se mluví o evropské podpoře vodíku, pozornost se často soustředí na regulaci RFNBO a podmínky pro obnovitelný vodík vyráběný elektrolýzou. Méně se však mluví o tom, že vedle těchto nástrojů existují programy, které podporují širší spektrum technologických řešení a především systémové, mezinárodní projekty.

Jedním z nich je Clean Hydrogen Partnership (CHP).

Co je Clean Hydrogen Partnership?

Clean Hydrogen Partnership je evropská iniciativa zaměřená na výzkum, demonstraci a systémovou integraci vodíkových technologií. Jejím cílem není pouze podpora jednotlivých zařízení, ale budování funkčních ekosystémů, které propojují:

  • výrobu vodíku,
  • distribuci a infrastrukturu,
  • konkrétní využití v průmyslu, dopravě či energetice,
  • a především mezinárodní spolupráci více partnerů.

Na rozdíl od některých jiných nástrojů není podpora omezena výhradně na vodík splňující definici RFNBO. Projekty jsou hodnoceny zejména podle:

  • technologické inovativnosti,
  • systémové integrace,
  • přínosu k dekarbonizaci,
  • a schopnosti vytvořit dlouhodobě udržitelný model fungování.

To otevírá prostor i pro projekty založené na principech cirkulární ekonomiky, využití biogenních zdrojů nebo kombinaci více technologických přístupů v rámci jednoho systému.

Hydrogen Valleys: Region jako základ

Jedním z klíčových konceptů CHP jsou tzv. Hydrogen Valleys – regionální projekty, které propojují výrobu, infrastrukturu a konkrétní využití vodíku v jednom území.

Zásadní není pouze technologie, ale:

  • reálný odběr vodíku,
  • zapojení více sektorů,
  • dlouhodobá ekonomická udržitelnost,
  • a koordinace aktérů na regionální úrovni.

Vodík zde není izolovaným projektem, ale součástí širší regionální strategie transformace.

Přeshraniční spolupráce jako strategická výhoda

Specifickou příležitost představují přeshraniční regiony. Sousední oblasti často sdílejí:

  • podobnou průmyslovou strukturu,
  • logistické vazby,
  • energetickou infrastrukturu,
  • i společné výzvy spojené s transformací.

Menší, realisticky navržený projekt na jedné straně hranice může sloužit jako pilotní krok. Pokud je postaven na reálné poptávce a funkčním partnerství, může se postupně rozšiřovat – o další výrobní kapacity, další odběratele, další infrastrukturní prvky.

Takový přístup umožňuje budovat vodíkový ekosystém postupně, bez jednorázových nadměrných investic a bez ohledu na administrativní hranice mezi státy. Postupně tak může vznikat propojený systém, který respektuje ekonomickou logiku regionu a zároveň využívá mezinárodní dimenzi jako výhodu, nikoli překážku.

IF a CHP: rozdílné role, společný cíl

Evropské nástroje podpory vodíku se navzájem nevylučují – naopak se doplňují.

  • Innovation Fund se zaměřuje zejména na investiční fázi velkých projektů a výrazné snížení emisí v průmyslovém měřítku.
  • Clean Hydrogen Partnership podporuje budování mezinárodních konsorcií, demonstraci řešení a systémovou integraci na regionální úrovni.

Úspěšné projekty však nevznikají jako reakce na právě otevřenou výzvu. Vznikají tam, kde existuje:

  • jasně definovaný regionální potenciál,
  • ověřená poptávka,
  • připravené partnerství,
  • a realistická postupná cesta od přípravné fáze k realizaci.

Co z toho plyne pro české regiony?

Clean Hydrogen Partnership není jen „další dotační možnost“. Je to nástroj, který umožňuje propojit regionální strategii, technologické řešení a mezinárodní spolupráci do jednoho funkčního rámce.

Pro regiony, které přemýšlejí systematicky a jsou připraveny nejprve ověřit svůj potenciál, může představovat logický další krok – zejména v kombinaci s dalšími evropskými či národními nástroji.

Klíčové není sledovat jednotlivé výzvy izolovaně, ale umět je propojit do dlouhodobé koncepce rozvoje. Právě schopnost spojit regionální potřeby, technologické možnosti a vhodné finanční nástroje do smysluplného projektu bude v následujících letech rozhodující.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová

Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita VI: Vodík mezi regulací, infrastrukturou a realitou projektů

Poslední měsíce přinesly několik důležitých signálů, které stojí za to dát do souvislostí. Nejde o jednotlivé dotační výzvy nebo technologie – ale o to, jakým směrem se v Evropě skutečně skládá vodíková skládačka.

Po Innovation Fund – Czech National Info Day je čím dál jasnější, že vodík už není vnímán jako experiment, ale jako dlouhodobé infrastrukturní téma. Zároveň se ale ukazuje, že mezi politickými cíli, regulatorním rámcem a reálnou proveditelností projektů vzniká napětí, které nelze přehlížet.

Vodík se stává infrastrukturou – ne jen technologií

Jedním z nejdůležitějších kroků poslední doby je návrh tzv. European Grids Package. Ten sice primárně reaguje na přetížení elektrizačních soustav vlivem rychlého rozvoje OZE, ale poprvé systematicky zahrnuje i vodíkovou infrastrukturu.

Konkrétně:

  • plánování vodíkových sítí se má stát součástí TYNDP (Ten-Year Network Development Plan),
  • vzniká ENNO-H jako rovnocenný partner ENTSO-E a ENTSO-G,
  • Evropská komise identifikovala strategické Energy Highways, včetně dvou velkých vodíkových koridorů napříč Evropou.

To je silný signál:
👉 vodík je chápán jako páteřní infrastruktura s horizontem desítek let.

Regulace táhne trh – ale za jakou cenu

Současně ale platí, že velká část vodíkového trhu je dnes tažena regulací, nikoli přirozenou ekonomikou projektů. To se velmi jasně ukazuje v oblasti RFNBO, vodíkové mobility i PtX.

  • ceny nejsou určovány efektivitou technologií,
  • ale požadavky na původ elektřiny, časovou korelaci a splnění kvót,
  • tržní poptávka často vzniká až sekundárně – jako reakce na povinnost.

To samo o sobě není špatně. Regulace má v transformační fázi svou roli. Problém nastává ve chvíli, kdy regulační rámec začne zužovat technologické možnosti místo toho, aby podporoval systémovou optimalizaci.

Centrální koridory vs. regionální realita

Plánované evropské vodíkové koridory jasně ukazují orientaci na:

  • velké objemy,
  • import,
  • dlouhé přepravní vzdálenosti.

Z pohledu energetické strategie EU to dává smysl. Z pohledu regionů, průmyslu a konkrétních projektů ale vyvstávají otázky:

  • dostupnosti vodíku v místě spotřeby,
  • ceny po započtení dopravy a infrastruktury,
  • závislosti na externích dodavatelských řetězcích,
  • časového horizontu realizace.

Právě tady se znovu otevírá téma regionálních a decentralizovaných řešení, která nejsou nutně v rozporu s evropskou strategií – ale doplněním její slabší části.

Technologický mix není slabost, ale nutnost

Z praxe projektů je čím dál zřejmější, že:

  • žádná jednotlivá technologie nevyřeší všechny aplikace,
  • ne každý region má stejné podmínky,
  • a ne každý sektor potřebuje stejný typ vodíku.

Stabilní průmyslové odběry, doprava, energetika i PtX aplikace mají rozdílné požadavky na:

  • kontinuitu dodávek,
  • cenu,
  • uhlíkovou stopu,
  • investiční strukturu.

Proto dává smysl uvažovat technologicky neutrálně a hledat řešení, která:

  • kombinují infrastrukturu, výrobu a využití,
  • respektují místní zdroje a omezení,
  • a obstojí nejen regulatorně, ale i ekonomicky a provozně.

Co si z toho vzít po Innovation Fund – Czech National Info Day

Innovation Fund znovu potvrdil, že:

  • EU je připravena investovat do vodíku ve velkém,
  • ale očekává projekty s jasným systémovým přínosem.

Pro další fázi rozvoje vodíkové ekonomiky bude klíčové:

  • propojovat regulaci s realitou provozu,
  • vnímat infrastrukturu i výrobu jako celek,
  • a nebát se otevřené debaty o tom, kde dává vodík smysl – a kde méně.

Vodík není cíl sám o sobě. Je to nástroj. A jako každý nástroj funguje jen tehdy, když je použit ve správném kontextu.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita V: Proč dává smysl uvažovat o „zeleném“ vodíku mimo RFNBO – a proč připravený není překvapen

A proč připravený není překvapen

V předchozích dílech jsem se věnovala rozdílům mezi jednotlivými kategoriemi „zeleného“ vodíku a tomu, jak evropská regulace formuje technologické volby. V tomto vydání se chci posunout o krok dál – k praktické otázce, kterou dnes řeší průmysl, mobilita i energetika:

Má smysl investovat do výroby a využití vodíku, který není vyroben podle RFNBO, ale splňuje pravidla RED II / RED III?

Krátká odpověď zní: Ano – pokud uvažujeme strategicky, dlouhodobě a v kontextu reálné dekarbonizace.

Dekarbonizace se neděje ze dne na den

Velké průmyslové projekty – ať už v ocelářství, chemii, energetice nebo dopravě – se neplánují v řádu měsíců, ale let. Totéž platí pro:

  • výstavbu výrobních technologií,
  • povolovací procesy,
  • infrastrukturu,
  • integraci do stávajících provozů.

Čekat na „ideální“ regulatorní stav často znamená čekat příliš dlouho.

Zatímco regulace se vyvíjejí, emise vznikají každý den. A právě zde vstupují do hry technologie, které splňují pravidla RED II / RED III – včetně výroby vodíku z biomasy, biogenních zbytků či jiných nízkoemisních cest.

Co firmám přináší vodík mimo RFNBO

Z pohledu průmyslu, mobility i municipalit mají tyto projekty několik konkrétních výhod:

  • reálné snížení emisí už dnes, ne až v budoucnu,
  • vyšší energetickou soběstačnost,
  • stabilní výrobu nezávislou na počasí,
  • možnost zapojení cirkulární ekonomiky,
  • přípravu infrastruktury, know-how a provozních týmů.

Vodík vyrobený dle RED II / RED III má stejnou kvalitu a využitelnost – v průmyslu, v mobilitě i pro výrobu energie. Rozdíl není v molekule, ale v regulatorním zařazení.

A co nevýhody? Je fér je říct nahlas

Z dnešního pohledu legislativy je nutné být otevřený i k nevýhodám:

  • ne vždy je možné započítat takový vodík do povinných RFNBO kvót,
  • některé firmy se nevyhnou dočasným sankcím či poplatkům,
  • dotační podpora je méně přímočará než u RFNBO projektů.

To jsou reálná omezení, která nelze bagatelizovat.

Ale právě zde přichází ke slovu strategické uvažování.

Připravený není překvapen

Pokud dnes firma:

  • investuje do technologie,
  • sníží své emise,
  • nastaví procesy,
  • vybuduje infrastrukturu,

pak se v okamžiku změny nebo rozšíření regulace (a ty přicházejí postupně) nenachází na startovní čáře, ale těsně před cílem.

Zatímco jiní budou teprve projektovat, povolovat a stavět, připravené firmy mohou:

  • hladce přejít na nové podmínky,
  • rozšířit provoz,
  • nebo doplnit technologii o další prvky.

Kam do toho zapadá financování

Evropské nástroje, jako je Inovační fond, dnes sice silně akcentují RFNBO, ale zároveň:

  • umožňují podporu širších dekarbonizačních řešení,
  • hodnotí celkový emisní přínos projektu,
  • a postupně reagují na technologickou realitu.

Právě proto dává smysl projekty připravovat už nyní, i když podmínky nejsou ideální.

Závěrem

Vodík vyrobený podle RED II / RED III není obcházením dekarbonizace. Je to pragmatická cesta, jak:

  • snížit emise,
  • připravit se na budoucnost,
  • a neztratit čas čekáním na „dokonalou“ regulaci.

Nejde o to jít proti pravidlům. Jde o to být připraven ve chvíli, kdy se pravidla posunou.

A v dekarbonizaci platí víc než kde jinde: kdo je připraven, není překvapen.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita IV: Mají šanci na podporu i projekty mimo RFNBO?

Zúčastnila jsem se akce Innovation Fund – Czech National Info Day, jejímž cílem bylo detailně představit podmínky a očekávání Evropského inovačního fondu (Innovation Fund, CINEA) pro nadcházející výzvy.

Mým konkrétním důvodem účasti bylo ověřit, zda existují možnosti financování pro projekty výroby vodíku z biomasy s využitím v průmyslu – a obecně pro technologie výroby vodíku, které nespadají do regulace RFNBO, ale přesto přinášejí významné a prokazatelné snížení emisí skleníkových plynů.

Rozhodující není nálepka, ale přínos projektu

Z prezentací i následných diskusí vyplynulo jednoznačné sdělení: Inovační fond není omezen výhradně na RFNBO technologie.

Klíčové není formální zařazení technologie, ale to, zda projekt:

  • je inovativní (na úrovni technologie, procesu nebo jejich integrace),

  • přináší kvantifikovatelné snížení emisí skleníkových plynů,

  • je technicky, ekonomicky a finančně připraven k realizaci,

  • a má jasně definované využití v sektorech přispívajících k významnému snižování emisí, často v energeticky náročných odvětvích spadajících pod systém ETS.

Přípravná fáze projektu jako klíčová podmínka

Jedním z nejdůležitějších sdělení Info Day bylo, že přípravná fáze projektu je zásadní podmínkou pro jeho přijetí do výzvy Inovačního fondu.

Aby mohl být projekt vůbec hodnocen, musí mít již při podání žádosti připravené klíčové podklady.

Typicky jde o:

  • studii proveditelnosti,

  • detailní business case,

  • finanční model na celý životní cyklus projektu,

  • analýzu rizik,

  • jasně definovaný referenční (baseline) scénář a metodiku výpočtu emisních úspor,

  • promyšlenou strukturu financování.

Z praxe i doporučení CINEA vyplývá, že kvalitní přípravná fáze projektu trvá minimálně šest měsíců, často i déle.

Realizace projektu a časový rámec

Po schválení podpory z Inovačního fondu musí být projekt realizován v časovém horizontu stanoveném konkrétní výzvou a grantovou dohodou.

V praxi se jedná typicky o období do pěti let od schválení projektu, přičemž tento rámec se vztahuje na fázi realizace projektu, nikoli na jeho přípravu.

Role Ministerstva životního prostředí

Pro české projekty hraje Ministerstvo životního prostředí (MŽP) důležitou roli.

Funguje nejen jako národní kontaktní a konzultační místo pro Inovační fond, ale může být také partnerem při doplňkovém financování na národní úrovni.

Hlavním hodnotitelem a poskytovatelem podpory zůstává Evropská komise prostřednictvím agentury CINEA.

Spolupráce s MŽP již v přípravné fázi projektu může být důležitá zejména z hlediska koordinace evropského a národního financování.

Co to znamená v praxi

Z mého pohledu jsou tyto informace zásadní zejména pro projekty výroby vodíku:

  • z biomasy,

  • z biogenních zbytků,

  • z dalších ne-RFNBO technologií.

Tyto projekty mohou:

  • vyrábět energii stabilně,

  • přinášet výrazné snížení emisí v krátkodobém horizontu,

  • být ekonomicky realizovatelné v průmyslovém i regionálním měřítku.

To podle mého názoru otevírá reálnou cestu pro širší spektrum vodíkových projektů, než se dnes běžně připouští.

Co bude následovat

V některém z dalších dílů série Vodíková realita se zaměřím na otázku, proč by firmy při dekarbonizaci neměly uvažovat výhradně v rámci RFNBO, ale pracovat s technologickým mixem, včetně nízkouhlíkových a přechodových řešení.

👉 Pro osoby s rozhodovací pravomocí, které o podobných projektech uvažují, může být právě včasná orientace v podmínkách Inovačního fondu jedním z klíčových faktorů úspěchu.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita III: EU regulace „na talíři“ – proč není mix jako mix a zelená jako zelená

Když se v energetice mluví o energetickém mixu, většinou si představíme různorodou skladbu technologií, které společně plní požadavky na emise, stabilitu i cenu. Logicky tedy očekáváme, že mix je volbou — kombinací cest, kterými lze dosáhnout stanovených cílů.

Jenže realita evropské regulace je jiná.

Není mix jako mix. A není zelená jako zelená.

A i když pracuji v oblasti vodíkového business developmentu, kde řeším technologie a projekty každý den, i mně trvalo pochopit, jak moc se regulace liší od technického zdravého rozumu.

1️⃣ U vodíku máme „škatulky“. A ne všechny jsou si rovné.

Vodík lze vyrábět různými technologiemi — a mnohé z nich dokážou vyrobit zcela čistý, zelený vodík. Evropská unie je však rozděluje do přísně definovaných kategorií:

  • RFNBO (nejpreferovanější),

  • RED II / RED III vodík,

  • další nízkouhlíkové technologie.

Tyto kategorie určují:

  • která technologie má přístup k dotacím,

  • která splní kvóty,

  • která je ekonomicky dosažitelná,

  • a která je v praxi téměř mimo hru.

To má zásadní dopad na průmysl.

2️⃣ RFNBO – „zlatý standard“, ale v našich podmínkách téměř nesplnitelný

Evropská unie staví RFNBO jako preferovanou kategorii. Jenže podmínky jsou přísné:

  • napojení na nové OZE,

  • časová korelace,

  • geografická korelace,

  • additionalita.

Ve středoevropských podmínkách je to extrémně náročné a nákladné.

A navíc:

👉 Elektrolyzér je technologicky navržen na stabilní provoz. Ideálně 24/7, 365 dní v roce. Provoz závislý na slunci a větru je pravý opak.

3️⃣ RED II / RED III – širší definice, stabilní provoz

Technologie spadající pod RED:

  • splňují udržitelnost,

  • splňují emisní úspory,

  • umožňují využití biomasy, biometanu a odpadních toků.

Výhody:

✔ stabilní provoz 24/7
✔ stejná čistota vodíku
✔ nižší náklady
✔ lokální zdroje
✔ možnost cirkulárního využití

Technicky i emisně mohou být srovnatelné — někdy dokonce výhodnější.

4️⃣ Problém: ne všechno, co je zelené, je „uznatelně zelené“

V praxi se tak objevují situace, kdy:

  • vodík splňuje emisní úspory,

  • je čistý,

  • je lokálně dostupný,

  • je ekonomicky smysluplný,

ale…

👉 nesplňuje RFNBO.

A protože kvóty jsou navázané primárně na RFNBO, firmy často:

  • platí pokuty,

  • odkládají investice,

  • čekají na změnu podmínek.

5️⃣ Energetický mix musí znamenat i vodíkový technologický mix

Pokud uznáváme energetický mix, měla by stejná logika platit i pro vodík.

Elektrolyzéry, biomasa, biometan, odpady, pyrolýza a další nízkouhlíkové cesty mohou společně tvořit robustní systém podle místních podmínek.

Technologická preference prezentovaná jako „mix“ ale skutečným mixem není.

6️⃣ Co by skutečně pomohlo? Cíl místo cesty

Regulace by měla:

  • stanovit emisní cíle,

  • nastavit kontrolní mechanismy,

  • ponechat firmám volbu technologie.

Výsledkem má být snížení emisí — ne splnění jediné preferované cesty.

Závěr

Vodík dnes stojí na rozhraní regulace a reality. Pokud má být skutečnou součástí energetického systému, musí být umožněn širší technologický rámec.

Teprve pak může být vodík prakticky použitelný, ekonomicky smysluplný a skutečně přispívat k dekarbonizaci.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
✉️ info@hyconnect.eu
🌐 www.hyconnect.eu

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita II: Zelený vodík není vždy stejný. Proč? A co to znamená pro dekarbonizaci

Když jsem před několika týdny slyšela větu „zelený vodík není vždy zelený“, zarazilo mě to. S vodíkem jsem se poprvé setkala před zhruba patnácti lety v Daimler AG. Od té doby se k tématu opakovaně vracím a v posledních letech se mu intenzivně věnuji v českém i evropském kontextu. Přesto musím přiznat, že některé pojmy a souvislosti kolem „zelenosti“ vodíku nejsou intuitivní – a často je nejasné, co vlastně znamenají.

A nejsem sama. Zmatek kolem toho, co je zelený, obnovitelný, nízkouhlíkový, RFNBO nebo RED-certifikovaný vodík, je v Evropě naprosto běžný. A přestože o vodíku mluvíme stále častěji, málokdo rozumí tomu, proč jednotlivé technologie spadají do jiných kategorií – a proč jedna „má hodnotu“ a druhá „nemá“, i když obě mohou být čisté.

Právě to mě přivedlo k rozhodnutí začít o tomto tématu psát. Jednoduše, technicky a srozumitelně. Pro všechny, kterých se dekarbonizace reálně dotýká.

Kdo dnes dekarbonizaci řeší? Prakticky všichni.

Vodík se netýká jen úzké skupiny technologických firem. Dotýká se:

  • energeticky náročných průmyslů: železáren, cementáren, skláren, chemie,
  • logistických firem,
  • měst a regionů,
  • stavebního sektoru,
  • letectví a obrany,
  • a do budoucna i dalších odvětví.

Každý, kdo produkuje vysoké emise, stojí před otázkou: Jak nahradit fosilní vodík nebo zemní plyn – a jak splnit evropské regulace?

A tady začíná problém: Zelený vodík není vždy stejně zelený.

Důvod není technický, ale regulatorní.

Evropská komise definuje několik kategorií vodíku, které se od sebe dramaticky liší:

1️⃣ RFNBO – „zlatý standard“ v očích Evropské komise

RFNBO (Renewable Fuels of Non-Biological Origin) = vodík z elektrolyzérů, napájený výhradně obnovitelnou elektřinou (slunce, vítr, voda).

Aby mohl být vodík označen jako RFNBO, musí splnit přísné podmínky:

✔ Additionalita

Výrobce musí dokázat, že jeho elektrolyzér využívá novou obnovitelnou elektřinu – ne tu, která už je dostupná v síti.

✔ Časová korelace

Elektrolyzér smí běžet jen ve chvíli, kdy vyrábějí OZE.

✔ Geografická korelace

Zdroj OZE a elektrolyzér musí být ve stejném regionu.

✔ >70 % úspora emisí

Oproti fosilnímu vodíku.

Důsledek: V zemích jako Česko je RFNBO velmi těžko dosažitelné. Máme málo stabilní výroby z OZE a vysokou variabilitu. Firmy proto často říkají:

„RFNBO je skvělé na papíře, ale v praxi nedosažitelné.“

Přesto se jedná o kategorii, na kterou se vážou povinné kvóty, sankce a podpory.

2️⃣ RED II a RED III – jiná logika „zeleného vodíku“

Podle těchto regulací může být vodík obnovitelný, když splní:

  • jasně definovaná sustainability kritéria,
  • úsporu emisí CO₂ podle metodik,
  • podmínky původu surovin.

Narozdíl od RFNBO zde není vyloučena biomasa. Vodík může vznikat:

  • termochemicky ze zbytkové biomasy,
  • z biometanu nebo bioplynu,
  • z odpadních materiálů splňujících RED kritéria.

A výsledkem může být vodík plně zelený podle RED II/RED III, i když nesplňuje RFNBO pravidla.

3️⃣ Alternativní technologie výroby vodíku

Vedle elektrolyzérů a biomasy existují i další nízkoemisní cesty:

  • Pyrolýza metanu (vzniká pevný uhlík místo CO₂)
  • Parciální oxidace biometanu
  • Plazmové technologie
  • Reforming s CCS
  • Zplyňování odpadních surovin (při splnění RED podmínek)

Tyto technologie mohou přispět k dekarbonizaci, i když legislativně spadají do jiných kategorií.

Proč to celé komplikuje dekarbonizaci?

Na konferenci HyBaBo v německém Selbu zaznělo něco, co mě upřímně překvapilo:

Firmy dnes raději platí vysoké pokuty za nesplnění RFNBO podílů, než aby využily levnější a stabilnější vodík podle RED II/III.

Když jsem se zeptala, proč, odpověď byla jednoduchá:

„Protože nám to nesplní povinný RFNBO cíl. A ten splnit musíme.“

A to i přesto, že:

  • RED vodík je levnější,
  • vyrábí se stabilně 24/7,
  • je lokální,
  • a může mít velmi nízkou uhlíkovou stopu.

Tahle věta byla pro mě zásadní. Uvědomila jsem si, že technologická realita a regulatorní realita se dnes v Evropě výrazně míjejí.

⭐ Co bude cílem této série?

Chci pomoci těm, kteří se ve spleti regulací, akronymů, certifikací a tlaků na dekarbonizaci ztrácejí — stejně jako jsem se ztrácela já, než jsem si začala jednotlivé pojmy a souvislosti skládat dohromady.

Tato série nebude akademickým výkladem ani hotovou příručkou. Bude to postupné objevování, vysvětlování a sdílení toho, co sama během své práce a diskusí zjistím — a co může být užitečné i pro ostatní, kteří vodík řeší ve svých projektech, firmách nebo regionech.

V dalších vydáních se budu dotýkat témat, která na sebe budou přirozeně navazovat — ať už půjde o různé typy výroby vodíku, rozdíly v regulacích, praktické dopady na průmysl, nebo o to, jak vůbec v našich podmínkách nastavit funkční vodíkový mix.

Nebude to přesná osnova. Spíše cesta, která se bude postupně vyvíjet podle otázek, zkušeností a potřeb praxe.

A hlavně:

Chci přispět k tomu, aby vodík nebyl jen splněním regulační tabulky, ale skutečným nástrojem dekarbonizace.

⭐ Závěrečná výzva

Pokud vás tato témata zajímají, budu ráda, když se přihlásíte k odběru newsletteru Vodíková realita.

V každém vydání se budu krok za krokem věnovat tomu, co v praxi potkávám – při jednáních s firmami, na konferencích, v regionech i při přípravě konkrétních projektů.

Zároveň chci dodat, že vodíku se nevěnuji jen jako pozorovatel. Spolupracuji s průmyslovými podniky, městy, investory a technologickými partnery na přípravě a rozvoji vodíkových projektů – od výroby až po reálné využití v průmyslu a mobilitě. Pomáhám propojovat správné odborníky, technologie a regionální příležitosti tak, aby projekty dávaly smysl technicky i ekonomicky.

Pokud vaše firma:

  • uvažuje o prvních krocích směrem k dekarbonizaci,
  • hledá vhodnou technologii nebo partnera,
  • zvažuje využití vodíku v průmyslu, mobilitě či energetice,
  • nebo si chce nezávazně projít své možnosti,

můžeme se kdykoli propojit a podívat se na to společně.

Věřím, že vodík může být skutečným nástrojem dekarbonizace — když se správně nastaví a uchopí v praxi.

Těším se na další díl této společné cesty.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
✉️ info@hyconnect.eu
🌐 www.hyconnect.eu

by Kristýna Váchalová