Vodíková realita VIII: Vodík není problém. Problém je implementace.

Vodík dnes není technologický problém. Problém je, že ho neumíme dostat do reálných projektů. A právě tam se dnes rozhoduje, co bude fungovat – a co zůstane jen na papíře.

Kde se projekty reálně zasekávají

Z praxe se opakují stejné bariéry:

Nesoulad mezi výrobou a poptávkou

Výroba existuje, ale chybí jistý odběr. Obě strany čekají – a projekt stojí.

Regulace vs. realita

Ne každý smysluplný projekt splní všechny podmínky. A ne každý, který je splní, je ekonomicky udržitelný.

Chybějící infrastruktura a propojení

Projekty vznikají izolovaně. Chybí návaznost mezi výrobou, distribucí a využitím.

Chybějící přeshraniční a meziregionální spolupráce

Právě ta je často klíčem k propojení zdrojů, poptávky i infrastruktury.

Nikdo nedrží celek

Každý řeší svou část. Ale projekt jako celek často nemá jasného lídra.

Co podle mě chybí nejvíce

👉 Projekty nejsou od začátku nastaveny jako funkční celek.

Je potřeba:

  • správně nastavit partnery,
  • propojit celý hodnotový řetězec,
  • pracovat s technologickým mixem.

Ne kvůli teorii, ale kvůli:

  • ekonomice,
  • stabilnímu provozu během celého roku,
  • vyšší soběstačnosti.

Jedna technologie většinou nestačí.

Role, která dnes chybí

Vidím velkou chuť projekty realizovat – u nás i v Německu.

Ale zároveň:

  • chybí odvaha,
  • chybí rozhodnutí,
  • chybí někdo, kdo projekt skutečně povede.

👉 někdo, kdo:

  • propojí regiony i státy,
  • sladí investory, technologie i průmysl,
  • a udrží směr od prvního nápadu až po realizaci.

Bez této role projekty často zůstávají ve fázi analýz.

Jak z toho ven

Ne přes složité megaprojekty.

👉 Ale přes menší, funkční modely, které dávají smysl a na které lze navazovat.

Postupně je možné:

  • rozšiřovat technologie,
  • propojovat sektory (průmysl, mobilita, energetika),
  • budovat infrastrukturu.

Závěr

Vodík dnes není otázka „jestli“.

👉 Je to otázka exekuce.

Začít. Přestat přešlapovat. Postavit první funkční projekty.

Osobně

Vidím dnes v Evropě konkrétní mezery i příležitosti.

Moje vize směřují k tomu, jak vodík dostat ke koncovému zákazníkovi – v mobilitě, průmyslu i dalších oblastech využití.

Základ je ale vždy stejný:

👉 vybudovat funkční infrastrukturu.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

A právě na tomto principu dnes pracuji – propojovat jednotlivé části tak, aby projekty fungovaly jako celek a bylo možné je skutečně realizovat.

Vodík už nepotřebuje další strategie. Potřebuje realizaci.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita VII: Clean Hydrogen Partnership – mezinárodní rozměr vodíkových projektů

Když se mluví o evropské podpoře vodíku, pozornost se často soustředí na regulaci RFNBO a podmínky pro obnovitelný vodík vyráběný elektrolýzou. Méně se však mluví o tom, že vedle těchto nástrojů existují programy, které podporují širší spektrum technologických řešení a především systémové, mezinárodní projekty.

Jedním z nich je Clean Hydrogen Partnership (CHP).

Co je Clean Hydrogen Partnership?

Clean Hydrogen Partnership je evropská iniciativa zaměřená na výzkum, demonstraci a systémovou integraci vodíkových technologií. Jejím cílem není pouze podpora jednotlivých zařízení, ale budování funkčních ekosystémů, které propojují:

  • výrobu vodíku,
  • distribuci a infrastrukturu,
  • konkrétní využití v průmyslu, dopravě či energetice,
  • a především mezinárodní spolupráci více partnerů.

Na rozdíl od některých jiných nástrojů není podpora omezena výhradně na vodík splňující definici RFNBO. Projekty jsou hodnoceny zejména podle:

  • technologické inovativnosti,
  • systémové integrace,
  • přínosu k dekarbonizaci,
  • a schopnosti vytvořit dlouhodobě udržitelný model fungování.

To otevírá prostor i pro projekty založené na principech cirkulární ekonomiky, využití biogenních zdrojů nebo kombinaci více technologických přístupů v rámci jednoho systému.

Hydrogen Valleys: Region jako základ

Jedním z klíčových konceptů CHP jsou tzv. Hydrogen Valleys – regionální projekty, které propojují výrobu, infrastrukturu a konkrétní využití vodíku v jednom území.

Zásadní není pouze technologie, ale:

  • reálný odběr vodíku,
  • zapojení více sektorů,
  • dlouhodobá ekonomická udržitelnost,
  • a koordinace aktérů na regionální úrovni.

Vodík zde není izolovaným projektem, ale součástí širší regionální strategie transformace.

Přeshraniční spolupráce jako strategická výhoda

Specifickou příležitost představují přeshraniční regiony. Sousední oblasti často sdílejí:

  • podobnou průmyslovou strukturu,
  • logistické vazby,
  • energetickou infrastrukturu,
  • i společné výzvy spojené s transformací.

Menší, realisticky navržený projekt na jedné straně hranice může sloužit jako pilotní krok. Pokud je postaven na reálné poptávce a funkčním partnerství, může se postupně rozšiřovat – o další výrobní kapacity, další odběratele, další infrastrukturní prvky.

Takový přístup umožňuje budovat vodíkový ekosystém postupně, bez jednorázových nadměrných investic a bez ohledu na administrativní hranice mezi státy. Postupně tak může vznikat propojený systém, který respektuje ekonomickou logiku regionu a zároveň využívá mezinárodní dimenzi jako výhodu, nikoli překážku.

IF a CHP: rozdílné role, společný cíl

Evropské nástroje podpory vodíku se navzájem nevylučují – naopak se doplňují.

  • Innovation Fund se zaměřuje zejména na investiční fázi velkých projektů a výrazné snížení emisí v průmyslovém měřítku.
  • Clean Hydrogen Partnership podporuje budování mezinárodních konsorcií, demonstraci řešení a systémovou integraci na regionální úrovni.

Úspěšné projekty však nevznikají jako reakce na právě otevřenou výzvu. Vznikají tam, kde existuje:

  • jasně definovaný regionální potenciál,
  • ověřená poptávka,
  • připravené partnerství,
  • a realistická postupná cesta od přípravné fáze k realizaci.

Co z toho plyne pro české regiony?

Clean Hydrogen Partnership není jen „další dotační možnost“. Je to nástroj, který umožňuje propojit regionální strategii, technologické řešení a mezinárodní spolupráci do jednoho funkčního rámce.

Pro regiony, které přemýšlejí systematicky a jsou připraveny nejprve ověřit svůj potenciál, může představovat logický další krok – zejména v kombinaci s dalšími evropskými či národními nástroji.

Klíčové není sledovat jednotlivé výzvy izolovaně, ale umět je propojit do dlouhodobé koncepce rozvoje. Právě schopnost spojit regionální potřeby, technologické možnosti a vhodné finanční nástroje do smysluplného projektu bude v následujících letech rozhodující.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová

Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita VI: Vodík mezi regulací, infrastrukturou a realitou projektů

Poslední měsíce přinesly několik důležitých signálů, které stojí za to dát do souvislostí. Nejde o jednotlivé dotační výzvy nebo technologie – ale o to, jakým směrem se v Evropě skutečně skládá vodíková skládačka.

Po Innovation Fund – Czech National Info Day je čím dál jasnější, že vodík už není vnímán jako experiment, ale jako dlouhodobé infrastrukturní téma. Zároveň se ale ukazuje, že mezi politickými cíli, regulatorním rámcem a reálnou proveditelností projektů vzniká napětí, které nelze přehlížet.

Vodík se stává infrastrukturou – ne jen technologií

Jedním z nejdůležitějších kroků poslední doby je návrh tzv. European Grids Package. Ten sice primárně reaguje na přetížení elektrizačních soustav vlivem rychlého rozvoje OZE, ale poprvé systematicky zahrnuje i vodíkovou infrastrukturu.

Konkrétně:

  • plánování vodíkových sítí se má stát součástí TYNDP (Ten-Year Network Development Plan),
  • vzniká ENNO-H jako rovnocenný partner ENTSO-E a ENTSO-G,
  • Evropská komise identifikovala strategické Energy Highways, včetně dvou velkých vodíkových koridorů napříč Evropou.

To je silný signál:
👉 vodík je chápán jako páteřní infrastruktura s horizontem desítek let.

Regulace táhne trh – ale za jakou cenu

Současně ale platí, že velká část vodíkového trhu je dnes tažena regulací, nikoli přirozenou ekonomikou projektů. To se velmi jasně ukazuje v oblasti RFNBO, vodíkové mobility i PtX.

  • ceny nejsou určovány efektivitou technologií,
  • ale požadavky na původ elektřiny, časovou korelaci a splnění kvót,
  • tržní poptávka často vzniká až sekundárně – jako reakce na povinnost.

To samo o sobě není špatně. Regulace má v transformační fázi svou roli. Problém nastává ve chvíli, kdy regulační rámec začne zužovat technologické možnosti místo toho, aby podporoval systémovou optimalizaci.

Centrální koridory vs. regionální realita

Plánované evropské vodíkové koridory jasně ukazují orientaci na:

  • velké objemy,
  • import,
  • dlouhé přepravní vzdálenosti.

Z pohledu energetické strategie EU to dává smysl. Z pohledu regionů, průmyslu a konkrétních projektů ale vyvstávají otázky:

  • dostupnosti vodíku v místě spotřeby,
  • ceny po započtení dopravy a infrastruktury,
  • závislosti na externích dodavatelských řetězcích,
  • časového horizontu realizace.

Právě tady se znovu otevírá téma regionálních a decentralizovaných řešení, která nejsou nutně v rozporu s evropskou strategií – ale doplněním její slabší části.

Technologický mix není slabost, ale nutnost

Z praxe projektů je čím dál zřejmější, že:

  • žádná jednotlivá technologie nevyřeší všechny aplikace,
  • ne každý region má stejné podmínky,
  • a ne každý sektor potřebuje stejný typ vodíku.

Stabilní průmyslové odběry, doprava, energetika i PtX aplikace mají rozdílné požadavky na:

  • kontinuitu dodávek,
  • cenu,
  • uhlíkovou stopu,
  • investiční strukturu.

Proto dává smysl uvažovat technologicky neutrálně a hledat řešení, která:

  • kombinují infrastrukturu, výrobu a využití,
  • respektují místní zdroje a omezení,
  • a obstojí nejen regulatorně, ale i ekonomicky a provozně.

Co si z toho vzít po Innovation Fund – Czech National Info Day

Innovation Fund znovu potvrdil, že:

  • EU je připravena investovat do vodíku ve velkém,
  • ale očekává projekty s jasným systémovým přínosem.

Pro další fázi rozvoje vodíkové ekonomiky bude klíčové:

  • propojovat regulaci s realitou provozu,
  • vnímat infrastrukturu i výrobu jako celek,
  • a nebát se otevřené debaty o tom, kde dává vodík smysl – a kde méně.

Vodík není cíl sám o sobě. Je to nástroj. A jako každý nástroj funguje jen tehdy, když je použit ve správném kontextu.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita V: Proč dává smysl uvažovat o „zeleném“ vodíku mimo RFNBO – a proč připravený není překvapen

A proč připravený není překvapen

V předchozích dílech jsem se věnovala rozdílům mezi jednotlivými kategoriemi „zeleného“ vodíku a tomu, jak evropská regulace formuje technologické volby. V tomto vydání se chci posunout o krok dál – k praktické otázce, kterou dnes řeší průmysl, mobilita i energetika:

Má smysl investovat do výroby a využití vodíku, který není vyroben podle RFNBO, ale splňuje pravidla RED II / RED III?

Krátká odpověď zní: Ano – pokud uvažujeme strategicky, dlouhodobě a v kontextu reálné dekarbonizace.

Dekarbonizace se neděje ze dne na den

Velké průmyslové projekty – ať už v ocelářství, chemii, energetice nebo dopravě – se neplánují v řádu měsíců, ale let. Totéž platí pro:

  • výstavbu výrobních technologií,
  • povolovací procesy,
  • infrastrukturu,
  • integraci do stávajících provozů.

Čekat na „ideální“ regulatorní stav často znamená čekat příliš dlouho.

Zatímco regulace se vyvíjejí, emise vznikají každý den. A právě zde vstupují do hry technologie, které splňují pravidla RED II / RED III – včetně výroby vodíku z biomasy, biogenních zbytků či jiných nízkoemisních cest.

Co firmám přináší vodík mimo RFNBO

Z pohledu průmyslu, mobility i municipalit mají tyto projekty několik konkrétních výhod:

  • reálné snížení emisí už dnes, ne až v budoucnu,
  • vyšší energetickou soběstačnost,
  • stabilní výrobu nezávislou na počasí,
  • možnost zapojení cirkulární ekonomiky,
  • přípravu infrastruktury, know-how a provozních týmů.

Vodík vyrobený dle RED II / RED III má stejnou kvalitu a využitelnost – v průmyslu, v mobilitě i pro výrobu energie. Rozdíl není v molekule, ale v regulatorním zařazení.

A co nevýhody? Je fér je říct nahlas

Z dnešního pohledu legislativy je nutné být otevřený i k nevýhodám:

  • ne vždy je možné započítat takový vodík do povinných RFNBO kvót,
  • některé firmy se nevyhnou dočasným sankcím či poplatkům,
  • dotační podpora je méně přímočará než u RFNBO projektů.

To jsou reálná omezení, která nelze bagatelizovat.

Ale právě zde přichází ke slovu strategické uvažování.

Připravený není překvapen

Pokud dnes firma:

  • investuje do technologie,
  • sníží své emise,
  • nastaví procesy,
  • vybuduje infrastrukturu,

pak se v okamžiku změny nebo rozšíření regulace (a ty přicházejí postupně) nenachází na startovní čáře, ale těsně před cílem.

Zatímco jiní budou teprve projektovat, povolovat a stavět, připravené firmy mohou:

  • hladce přejít na nové podmínky,
  • rozšířit provoz,
  • nebo doplnit technologii o další prvky.

Kam do toho zapadá financování

Evropské nástroje, jako je Inovační fond, dnes sice silně akcentují RFNBO, ale zároveň:

  • umožňují podporu širších dekarbonizačních řešení,
  • hodnotí celkový emisní přínos projektu,
  • a postupně reagují na technologickou realitu.

Právě proto dává smysl projekty připravovat už nyní, i když podmínky nejsou ideální.

Závěrem

Vodík vyrobený podle RED II / RED III není obcházením dekarbonizace. Je to pragmatická cesta, jak:

  • snížit emise,
  • připravit se na budoucnost,
  • a neztratit čas čekáním na „dokonalou“ regulaci.

Nejde o to jít proti pravidlům. Jde o to být připraven ve chvíli, kdy se pravidla posunou.

A v dekarbonizaci platí víc než kde jinde: kdo je připraven, není překvapen.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita IV: Mají šanci na podporu i projekty mimo RFNBO?

Zúčastnila jsem se akce Innovation Fund – Czech National Info Day, jejímž cílem bylo detailně představit podmínky a očekávání Evropského inovačního fondu (Innovation Fund, CINEA) pro nadcházející výzvy.

Mým konkrétním důvodem účasti bylo ověřit, zda existují možnosti financování pro projekty výroby vodíku z biomasy s využitím v průmyslu – a obecně pro technologie výroby vodíku, které nespadají do regulace RFNBO, ale přesto přinášejí významné a prokazatelné snížení emisí skleníkových plynů.

Rozhodující není nálepka, ale přínos projektu

Z prezentací i následných diskusí vyplynulo jednoznačné sdělení: Inovační fond není omezen výhradně na RFNBO technologie.

Klíčové není formální zařazení technologie, ale to, zda projekt:

  • je inovativní (na úrovni technologie, procesu nebo jejich integrace),

  • přináší kvantifikovatelné snížení emisí skleníkových plynů,

  • je technicky, ekonomicky a finančně připraven k realizaci,

  • a má jasně definované využití v sektorech přispívajících k významnému snižování emisí, často v energeticky náročných odvětvích spadajících pod systém ETS.

Přípravná fáze projektu jako klíčová podmínka

Jedním z nejdůležitějších sdělení Info Day bylo, že přípravná fáze projektu je zásadní podmínkou pro jeho přijetí do výzvy Inovačního fondu.

Aby mohl být projekt vůbec hodnocen, musí mít již při podání žádosti připravené klíčové podklady.

Typicky jde o:

  • studii proveditelnosti,

  • detailní business case,

  • finanční model na celý životní cyklus projektu,

  • analýzu rizik,

  • jasně definovaný referenční (baseline) scénář a metodiku výpočtu emisních úspor,

  • promyšlenou strukturu financování.

Z praxe i doporučení CINEA vyplývá, že kvalitní přípravná fáze projektu trvá minimálně šest měsíců, často i déle.

Realizace projektu a časový rámec

Po schválení podpory z Inovačního fondu musí být projekt realizován v časovém horizontu stanoveném konkrétní výzvou a grantovou dohodou.

V praxi se jedná typicky o období do pěti let od schválení projektu, přičemž tento rámec se vztahuje na fázi realizace projektu, nikoli na jeho přípravu.

Role Ministerstva životního prostředí

Pro české projekty hraje Ministerstvo životního prostředí (MŽP) důležitou roli.

Funguje nejen jako národní kontaktní a konzultační místo pro Inovační fond, ale může být také partnerem při doplňkovém financování na národní úrovni.

Hlavním hodnotitelem a poskytovatelem podpory zůstává Evropská komise prostřednictvím agentury CINEA.

Spolupráce s MŽP již v přípravné fázi projektu může být důležitá zejména z hlediska koordinace evropského a národního financování.

Co to znamená v praxi

Z mého pohledu jsou tyto informace zásadní zejména pro projekty výroby vodíku:

  • z biomasy,

  • z biogenních zbytků,

  • z dalších ne-RFNBO technologií.

Tyto projekty mohou:

  • vyrábět energii stabilně,

  • přinášet výrazné snížení emisí v krátkodobém horizontu,

  • být ekonomicky realizovatelné v průmyslovém i regionálním měřítku.

To podle mého názoru otevírá reálnou cestu pro širší spektrum vodíkových projektů, než se dnes běžně připouští.

Co bude následovat

V některém z dalších dílů série Vodíková realita se zaměřím na otázku, proč by firmy při dekarbonizaci neměly uvažovat výhradně v rámci RFNBO, ale pracovat s technologickým mixem, včetně nízkouhlíkových a přechodových řešení.

👉 Pro osoby s rozhodovací pravomocí, které o podobných projektech uvažují, může být právě včasná orientace v podmínkách Inovačního fondu jedním z klíčových faktorů úspěchu.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita III: EU regulace „na talíři“ – proč není mix jako mix a zelená jako zelená

Když se v energetice mluví o energetickém mixu, většinou si představíme různorodou skladbu technologií, které společně plní požadavky na emise, stabilitu i cenu. Logicky tedy očekáváme, že mix je volbou — kombinací cest, kterými lze dosáhnout stanovených cílů.

Jenže realita evropské regulace je jiná.

Není mix jako mix. A není zelená jako zelená.

A i když pracuji v oblasti vodíkového business developmentu, kde řeším technologie a projekty každý den, i mně trvalo pochopit, jak moc se regulace liší od technického zdravého rozumu.

1️⃣ U vodíku máme „škatulky“. A ne všechny jsou si rovné.

Vodík lze vyrábět různými technologiemi — a mnohé z nich dokážou vyrobit zcela čistý, zelený vodík. Evropská unie je však rozděluje do přísně definovaných kategorií:

  • RFNBO (nejpreferovanější),

  • RED II / RED III vodík,

  • další nízkouhlíkové technologie.

Tyto kategorie určují:

  • která technologie má přístup k dotacím,

  • která splní kvóty,

  • která je ekonomicky dosažitelná,

  • a která je v praxi téměř mimo hru.

To má zásadní dopad na průmysl.

2️⃣ RFNBO – „zlatý standard“, ale v našich podmínkách téměř nesplnitelný

Evropská unie staví RFNBO jako preferovanou kategorii. Jenže podmínky jsou přísné:

  • napojení na nové OZE,

  • časová korelace,

  • geografická korelace,

  • additionalita.

Ve středoevropských podmínkách je to extrémně náročné a nákladné.

A navíc:

👉 Elektrolyzér je technologicky navržen na stabilní provoz. Ideálně 24/7, 365 dní v roce. Provoz závislý na slunci a větru je pravý opak.

3️⃣ RED II / RED III – širší definice, stabilní provoz

Technologie spadající pod RED:

  • splňují udržitelnost,

  • splňují emisní úspory,

  • umožňují využití biomasy, biometanu a odpadních toků.

Výhody:

✔ stabilní provoz 24/7
✔ stejná čistota vodíku
✔ nižší náklady
✔ lokální zdroje
✔ možnost cirkulárního využití

Technicky i emisně mohou být srovnatelné — někdy dokonce výhodnější.

4️⃣ Problém: ne všechno, co je zelené, je „uznatelně zelené“

V praxi se tak objevují situace, kdy:

  • vodík splňuje emisní úspory,

  • je čistý,

  • je lokálně dostupný,

  • je ekonomicky smysluplný,

ale…

👉 nesplňuje RFNBO.

A protože kvóty jsou navázané primárně na RFNBO, firmy často:

  • platí pokuty,

  • odkládají investice,

  • čekají na změnu podmínek.

5️⃣ Energetický mix musí znamenat i vodíkový technologický mix

Pokud uznáváme energetický mix, měla by stejná logika platit i pro vodík.

Elektrolyzéry, biomasa, biometan, odpady, pyrolýza a další nízkouhlíkové cesty mohou společně tvořit robustní systém podle místních podmínek.

Technologická preference prezentovaná jako „mix“ ale skutečným mixem není.

6️⃣ Co by skutečně pomohlo? Cíl místo cesty

Regulace by měla:

  • stanovit emisní cíle,

  • nastavit kontrolní mechanismy,

  • ponechat firmám volbu technologie.

Výsledkem má být snížení emisí — ne splnění jediné preferované cesty.

Závěr

Vodík dnes stojí na rozhraní regulace a reality. Pokud má být skutečnou součástí energetického systému, musí být umožněn širší technologický rámec.

Teprve pak může být vodík prakticky použitelný, ekonomicky smysluplný a skutečně přispívat k dekarbonizaci.

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
✉️ info@hyconnect.eu
🌐 www.hyconnect.eu

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita II: Zelený vodík není vždy stejný. Proč? A co to znamená pro dekarbonizaci

Když jsem před několika týdny slyšela větu „zelený vodík není vždy zelený“, zarazilo mě to. S vodíkem jsem se poprvé setkala před zhruba patnácti lety v Daimler AG. Od té doby se k tématu opakovaně vracím a v posledních letech se mu intenzivně věnuji v českém i evropském kontextu. Přesto musím přiznat, že některé pojmy a souvislosti kolem „zelenosti“ vodíku nejsou intuitivní – a často je nejasné, co vlastně znamenají.

A nejsem sama. Zmatek kolem toho, co je zelený, obnovitelný, nízkouhlíkový, RFNBO nebo RED-certifikovaný vodík, je v Evropě naprosto běžný. A přestože o vodíku mluvíme stále častěji, málokdo rozumí tomu, proč jednotlivé technologie spadají do jiných kategorií – a proč jedna „má hodnotu“ a druhá „nemá“, i když obě mohou být čisté.

Právě to mě přivedlo k rozhodnutí začít o tomto tématu psát. Jednoduše, technicky a srozumitelně. Pro všechny, kterých se dekarbonizace reálně dotýká.

Kdo dnes dekarbonizaci řeší? Prakticky všichni.

Vodík se netýká jen úzké skupiny technologických firem. Dotýká se:

  • energeticky náročných průmyslů: železáren, cementáren, skláren, chemie,
  • logistických firem,
  • měst a regionů,
  • stavebního sektoru,
  • letectví a obrany,
  • a do budoucna i dalších odvětví.

Každý, kdo produkuje vysoké emise, stojí před otázkou: Jak nahradit fosilní vodík nebo zemní plyn – a jak splnit evropské regulace?

A tady začíná problém: Zelený vodík není vždy stejně zelený.

Důvod není technický, ale regulatorní.

Evropská komise definuje několik kategorií vodíku, které se od sebe dramaticky liší:

1️⃣ RFNBO – „zlatý standard“ v očích Evropské komise

RFNBO (Renewable Fuels of Non-Biological Origin) = vodík z elektrolyzérů, napájený výhradně obnovitelnou elektřinou (slunce, vítr, voda).

Aby mohl být vodík označen jako RFNBO, musí splnit přísné podmínky:

✔ Additionalita

Výrobce musí dokázat, že jeho elektrolyzér využívá novou obnovitelnou elektřinu – ne tu, která už je dostupná v síti.

✔ Časová korelace

Elektrolyzér smí běžet jen ve chvíli, kdy vyrábějí OZE.

✔ Geografická korelace

Zdroj OZE a elektrolyzér musí být ve stejném regionu.

✔ >70 % úspora emisí

Oproti fosilnímu vodíku.

Důsledek: V zemích jako Česko je RFNBO velmi těžko dosažitelné. Máme málo stabilní výroby z OZE a vysokou variabilitu. Firmy proto často říkají:

„RFNBO je skvělé na papíře, ale v praxi nedosažitelné.“

Přesto se jedná o kategorii, na kterou se vážou povinné kvóty, sankce a podpory.

2️⃣ RED II a RED III – jiná logika „zeleného vodíku“

Podle těchto regulací může být vodík obnovitelný, když splní:

  • jasně definovaná sustainability kritéria,
  • úsporu emisí CO₂ podle metodik,
  • podmínky původu surovin.

Narozdíl od RFNBO zde není vyloučena biomasa. Vodík může vznikat:

  • termochemicky ze zbytkové biomasy,
  • z biometanu nebo bioplynu,
  • z odpadních materiálů splňujících RED kritéria.

A výsledkem může být vodík plně zelený podle RED II/RED III, i když nesplňuje RFNBO pravidla.

3️⃣ Alternativní technologie výroby vodíku

Vedle elektrolyzérů a biomasy existují i další nízkoemisní cesty:

  • Pyrolýza metanu (vzniká pevný uhlík místo CO₂)
  • Parciální oxidace biometanu
  • Plazmové technologie
  • Reforming s CCS
  • Zplyňování odpadních surovin (při splnění RED podmínek)

Tyto technologie mohou přispět k dekarbonizaci, i když legislativně spadají do jiných kategorií.

Proč to celé komplikuje dekarbonizaci?

Na konferenci HyBaBo v německém Selbu zaznělo něco, co mě upřímně překvapilo:

Firmy dnes raději platí vysoké pokuty za nesplnění RFNBO podílů, než aby využily levnější a stabilnější vodík podle RED II/III.

Když jsem se zeptala, proč, odpověď byla jednoduchá:

„Protože nám to nesplní povinný RFNBO cíl. A ten splnit musíme.“

A to i přesto, že:

  • RED vodík je levnější,
  • vyrábí se stabilně 24/7,
  • je lokální,
  • a může mít velmi nízkou uhlíkovou stopu.

Tahle věta byla pro mě zásadní. Uvědomila jsem si, že technologická realita a regulatorní realita se dnes v Evropě výrazně míjejí.

⭐ Co bude cílem této série?

Chci pomoci těm, kteří se ve spleti regulací, akronymů, certifikací a tlaků na dekarbonizaci ztrácejí — stejně jako jsem se ztrácela já, než jsem si začala jednotlivé pojmy a souvislosti skládat dohromady.

Tato série nebude akademickým výkladem ani hotovou příručkou. Bude to postupné objevování, vysvětlování a sdílení toho, co sama během své práce a diskusí zjistím — a co může být užitečné i pro ostatní, kteří vodík řeší ve svých projektech, firmách nebo regionech.

V dalších vydáních se budu dotýkat témat, která na sebe budou přirozeně navazovat — ať už půjde o různé typy výroby vodíku, rozdíly v regulacích, praktické dopady na průmysl, nebo o to, jak vůbec v našich podmínkách nastavit funkční vodíkový mix.

Nebude to přesná osnova. Spíše cesta, která se bude postupně vyvíjet podle otázek, zkušeností a potřeb praxe.

A hlavně:

Chci přispět k tomu, aby vodík nebyl jen splněním regulační tabulky, ale skutečným nástrojem dekarbonizace.

⭐ Závěrečná výzva

Pokud vás tato témata zajímají, budu ráda, když se přihlásíte k odběru newsletteru Vodíková realita.

V každém vydání se budu krok za krokem věnovat tomu, co v praxi potkávám – při jednáních s firmami, na konferencích, v regionech i při přípravě konkrétních projektů.

Zároveň chci dodat, že vodíku se nevěnuji jen jako pozorovatel. Spolupracuji s průmyslovými podniky, městy, investory a technologickými partnery na přípravě a rozvoji vodíkových projektů – od výroby až po reálné využití v průmyslu a mobilitě. Pomáhám propojovat správné odborníky, technologie a regionální příležitosti tak, aby projekty dávaly smysl technicky i ekonomicky.

Pokud vaše firma:

  • uvažuje o prvních krocích směrem k dekarbonizaci,
  • hledá vhodnou technologii nebo partnera,
  • zvažuje využití vodíku v průmyslu, mobilitě či energetice,
  • nebo si chce nezávazně projít své možnosti,

můžeme se kdykoli propojit a podívat se na to společně.

Věřím, že vodík může být skutečným nástrojem dekarbonizace — když se správně nastaví a uchopí v praxi.

Těším se na další díl této společné cesty.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
✉️ info@hyconnect.eu
🌐 www.hyconnect.eu

by Kristýna Váchalová

Vodíková realita I: Kde se dnes skutečně nacházíme

V posledních měsících se stále častěji setkávám s tvrzeními, že „vodík se neprosadil“ nebo že „vodíková bublina splaskla“. Taková hodnocení ale podle mého názoru míří vedle. Nejsme svědky konce vodíku – jsme svědky konce fáze přehnaných očekávání.

Vodíková ekonomika se nikdy nevyvíjela jako jedno téma, jedna technologie nebo jeden homogenní trh. Od počátku jde o soubor velmi rozdílných segmentů, které mají odlišnou dynamiku, časování i míru technologické a ekonomické připravenosti. A právě to je dnes stále zřetelnější.

Vodík není jeden trh

Debata o vodíku je často zjednodušována na otázku: „Funguje to, nebo ne?“
Ve skutečnosti ale vodík zahrnuje celý komplex vzájemně provázaných oblastí, například:

  • různé způsoby výroby vodíku,

  • infrastrukturu a logistiku,

  • konkrétní aplikace v průmyslu, dopravě a energetice,

  • regulaci, certifikaci a finanční nástroje.

Každá z těchto oblastí se nachází v jiné fázi vývoje. Zatímco některé technologie byly v posledních letech velmi viditelné, jiné se rozvíjejí méně nápadně, ale systematičtěji. Hodnotit „vodík“ jako celek proto nevyhnutelně vede ke zkresleným závěrům.

Od ambicí k proveditelnosti

Období let 2021–2023 bylo v Evropě charakteristické silnými ambicemi: strategiemi, cíli, politickými deklaracemi a oznámeními velkých projektů. To bylo důležité a potřebné. Současně ale bylo nevyhnutelné, že část těchto plánů narazí na realitu:

  • nákladovosti,

  • regulačních požadavků,

  • dostupnosti infrastruktury,

  • a především chybějící poptávky.

Současnou fázi proto nenazývám útlumem, ale konsolidací. Trh se posouvá od vizí k velmi konkrétním otázkám:

  • Kdo bude vodík skutečně odebírat?

  • Za jakých podmínek?

  • A které projekty jsou investičně připravené, nikoli pouze koncepční?

Klíčová role offtake

Z mé zkušenosti dnes rozhoduje méně samotná technologie a mnohem více konkrétní využití. Projekty, které mají jasně definovaného odběratele, vazbu na existující průmysl nebo infrastrukturu a realistický obchodní model, mají výrazně vyšší šanci uspět než izolované iniciativy bez reálného ukotvení v poptávce.

Právě zde se dnes trh začíná výrazně diferencovat. A právě proto je současné období pro řadu firem i investorů náročné – ale zároveň klíčové.

Konsolidace jako nutná fáze vývoje

Každá technologická transformace prochází obdobím, kdy se oddělují očekávání od proveditelnosti. Vodík není výjimkou. Současná fáze nepředstavuje selhání konceptu, ale nutný krok k tomu, aby se z pilotních projektů staly stabilní provozy a z jednotlivých iniciativ funkční systém.

Pro firmy a projektové týmy to znamená pečlivě volit další kroky, minimalizovat rizika a budovat partnerství, která dávají smysl dlouhodobě – nejen na papíře.

Co bude rozhodující dál

Další vývoj vodíkové ekonomiky nebude záviset na počtu strategií ani na mediální viditelnosti. Rozhodující bude schopnost:

  • propojit výrobu, infrastrukturu a využití,

  • pracovat v rámci platného regulačního rámce,

  • připravit projekty tak, aby obstály i mimo dotační schémata.

Vodík zůstává důležitým nástrojem dekarbonizace – nikoli jako univerzální řešení, ale jako součást širšího energetického a průmyslového systému.

Na závěr

Vodíkový svět se dnes nachází v bodě, kdy se jasně ukazuje rozdíl mezi sliby a realitou. Pro ty, kteří jsou ochotni s touto realitou pracovat, je to paradoxně velmi silná a perspektivní fáze. Právě nyní se totiž ukazuje, které projekty mají skutečný základ – a které zůstanou pouze na úrovni očekávání.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
✉️ info@hyconnect.eu
🌐 www.hyconnect.eu

by Kristýna Váchalová

Komplexní vodíková řešení od HyConnect – od biomasy až po H₂ mobilitu

💧 Komplexní vodíková řešení – od biomasy až po mobilitu

Vodík se stává klíčovým prvkem evropské energetické transformace.
Společnost HyConnect nabízí komplexní řešení pro celý vodíkový hodnotový řetězec – od výroby až po konkrétní využití v průmyslu, energetice i dopravě.

🌱 Výroba zeleného vodíku z biomasy

Ve spolupráci s německou firmou HiTES Holding GmbH zajišťujeme technologii pro výrobu zeleného vodíku z biomasy – efektivní a ekologicky šetrnou alternativu k elektrolýze.

Technologie HiTES umožňuje vysoce účinnou (až 70 %) a CO₂-negativní výrobu vodíku z biogenních zbytků – lesních, zemědělských i komunálních.
Proces přináší dvojí přínos: minimalizaci uhlíkové stopy a tvorbu cenného vedlejšího produktu – biouhlíku.

Díky tomu lze dosáhnout až o 60–70 % nižších výrobních nákladů oproti elektrolýze, a to i bez dotační podpory.

⚙️ Řešení HyConnect pokrývají celý vodíkový ekosystém

Na výrobu vodíku navazují další technologické články, které HyConnect realizuje ve spolupráci s partnery – od ukládání a distribuce vodíku, přes mobilní i stacionární plnicí stanice, až po aplikace ve vozidlech a průmyslových provozech.

💡 V rámci projektů zajišťujeme:

  • studie proveditelnosti a projektovou přípravu,

  • výběr vhodných lokalit a zdrojů biomasy,

  • technologický návrh a koordinaci dodavatelů,

  • realizaci zařízení a jejich uvedení do provozu.

🔋 H₂ kogenerační jednotky – efektivní využití energie z vodíku

Součástí portfolia HyConnect jsou také vodíkové kogenerační jednotky (H₂-CHP), které umožňují kombinovanou výrobu elektřiny a tepla přímo z vodíku.
Díky tomu dokážou efektivně využít každý kilogram vyrobeného H₂ a zvyšují celkovou energetickou účinnost systému.

H₂ kogenerační jednotky jsou vhodné pro:

  • průmyslové areály – lokální zdroj energie a tepla,

  • obce a energetické komunity – soběstačné zásobování bez závislosti na síti,

  • projekty cirkulární ekonomiky – kombinace místních biogenních zbytků a lokální spotřeby.

Tím se uzavírá kompletní vodíkový cyklus: výroba – skladování – využití.

🌍 Společně pro udržitelnou energetiku

Cílem HyConnect je podporovat ekonomicky smysluplnou a regionálně ukotvenou dekarbonizaci, která staví na lokálních zdrojích, oběhovém hospodářství a mezinárodní spolupráci.

Každý projekt vnímáme jako příležitost propojit inovace, lidi a regiony – od prvního nápadu až po úspěšné využití v praxi.

by Kristýna Váchalová

Jak může vypadat spolupráce se mnou

???? I u nás máme několik firem, které se zabývají různými činnostmi ve vodíkovém oboru.

???? A právě pan Josef Lexa z firmy DEVINN, která se mimo jiné zabývá vývojem vodíkových technologií jako jsou – vodíkové dopravní prostředky, vodíkové stacionární stanice, mobilní vodíkové stanice pro dobíjení BEV, záložní vodíkový systém pro ukládání přebytků elektrické energie z FVE a další – mě oslovil přes LinkedIn. ????

???? Pan Lexa mě nekontaktoval jen tak náhodou. Hledal na nový projekt v oblasti vodíkových dopravních prostředcích člověka, který má bohaté zkušenosti z vývoje vodíkových vozidel. ????

???? Firma Devinn má sama mnoho velmi zkušených vývojářů, projektových manažerů a dalších. Na projekt jim ale scházel člověk, který právě nebude pocházet z firemního prostředí Devinnu. ????

???? Ptáte se proč?

???? Protože potřebovali někoho, kdo bude na celý projekt přihlížet/dohlížet, vnese do projektu různé inputy, či se nebude bát říct, že tudy cesta nevede a pomůže správně nasměrovat projekt.

???? A takový člověk musí být nezávislý, tudíž by měl přijít zvenčí.

???? Spolupráce a komunikace fungovala velmi dobře, pan Lexa je skvělý manažer. Vždy mi byl podporou, pokud jsem potřebovala.

????Děkuji za tuhle skvělou zkušenost a příležitost. ????????

???? Určitě velmi doporučuji všem, kteří hledají ať již vývojového partnera ve vodíkové oblasti anebo hledají hotové produkty, navázat s firmou Devinn kontakt. ???? ????

by Kristýna Váchalová