Když jsem před několika týdny slyšela větu „zelený vodík není vždy zelený“, zarazilo mě to. S vodíkem jsem se poprvé setkala před zhruba patnácti lety v Daimler AG. Od té doby se k tématu opakovaně vracím a v posledních letech se mu intenzivně věnuji v českém i evropském kontextu. Přesto musím přiznat, že některé pojmy a souvislosti kolem „zelenosti“ vodíku nejsou intuitivní – a často je nejasné, co vlastně znamenají.
A nejsem sama. Zmatek kolem toho, co je zelený, obnovitelný, nízkouhlíkový, RFNBO nebo RED-certifikovaný vodík, je v Evropě naprosto běžný. A přestože o vodíku mluvíme stále častěji, málokdo rozumí tomu, proč jednotlivé technologie spadají do jiných kategorií – a proč jedna „má hodnotu“ a druhá „nemá“, i když obě mohou být čisté.
Právě to mě přivedlo k rozhodnutí začít o tomto tématu psát. Jednoduše, technicky a srozumitelně. Pro všechny, kterých se dekarbonizace reálně dotýká.
Kdo dnes dekarbonizaci řeší? Prakticky všichni.
Vodík se netýká jen úzké skupiny technologických firem. Dotýká se:
- energeticky náročných průmyslů: železáren, cementáren, skláren, chemie,
- logistických firem,
- měst a regionů,
- stavebního sektoru,
- letectví a obrany,
- a do budoucna i dalších odvětví.
Každý, kdo produkuje vysoké emise, stojí před otázkou: Jak nahradit fosilní vodík nebo zemní plyn – a jak splnit evropské regulace?
A tady začíná problém: Zelený vodík není vždy stejně zelený.
Důvod není technický, ale regulatorní.
Evropská komise definuje několik kategorií vodíku, které se od sebe dramaticky liší:
1️⃣ RFNBO – „zlatý standard“ v očích Evropské komise
RFNBO (Renewable Fuels of Non-Biological Origin) = vodík z elektrolyzérů, napájený výhradně obnovitelnou elektřinou (slunce, vítr, voda).
Aby mohl být vodík označen jako RFNBO, musí splnit přísné podmínky:
✔ Additionalita
Výrobce musí dokázat, že jeho elektrolyzér využívá novou obnovitelnou elektřinu – ne tu, která už je dostupná v síti.
✔ Časová korelace
Elektrolyzér smí běžet jen ve chvíli, kdy vyrábějí OZE.
✔ Geografická korelace
Zdroj OZE a elektrolyzér musí být ve stejném regionu.
✔ >70 % úspora emisí
Oproti fosilnímu vodíku.
Důsledek: V zemích jako Česko je RFNBO velmi těžko dosažitelné. Máme málo stabilní výroby z OZE a vysokou variabilitu. Firmy proto často říkají:
„RFNBO je skvělé na papíře, ale v praxi nedosažitelné.“
Přesto se jedná o kategorii, na kterou se vážou povinné kvóty, sankce a podpory.
2️⃣ RED II a RED III – jiná logika „zeleného vodíku“
Podle těchto regulací může být vodík obnovitelný, když splní:
- jasně definovaná sustainability kritéria,
- úsporu emisí CO₂ podle metodik,
- podmínky původu surovin.
Narozdíl od RFNBO zde není vyloučena biomasa. Vodík může vznikat:
- termochemicky ze zbytkové biomasy,
- z biometanu nebo bioplynu,
- z odpadních materiálů splňujících RED kritéria.
A výsledkem může být vodík plně zelený podle RED II/RED III, i když nesplňuje RFNBO pravidla.
3️⃣ Alternativní technologie výroby vodíku
Vedle elektrolyzérů a biomasy existují i další nízkoemisní cesty:
- Pyrolýza metanu (vzniká pevný uhlík místo CO₂)
- Parciální oxidace biometanu
- Plazmové technologie
- Reforming s CCS
- Zplyňování odpadních surovin (při splnění RED podmínek)
Tyto technologie mohou přispět k dekarbonizaci, i když legislativně spadají do jiných kategorií.
Proč to celé komplikuje dekarbonizaci?
Na konferenci HyBaBo v německém Selbu zaznělo něco, co mě upřímně překvapilo:
Firmy dnes raději platí vysoké pokuty za nesplnění RFNBO podílů, než aby využily levnější a stabilnější vodík podle RED II/III.
Když jsem se zeptala, proč, odpověď byla jednoduchá:
„Protože nám to nesplní povinný RFNBO cíl. A ten splnit musíme.“
A to i přesto, že:
- RED vodík je levnější,
- vyrábí se stabilně 24/7,
- je lokální,
- a může mít velmi nízkou uhlíkovou stopu.
Tahle věta byla pro mě zásadní. Uvědomila jsem si, že technologická realita a regulatorní realita se dnes v Evropě výrazně míjejí.
⭐ Co bude cílem této série?
Chci pomoci těm, kteří se ve spleti regulací, akronymů, certifikací a tlaků na dekarbonizaci ztrácejí — stejně jako jsem se ztrácela já, než jsem si začala jednotlivé pojmy a souvislosti skládat dohromady.
Tato série nebude akademickým výkladem ani hotovou příručkou. Bude to postupné objevování, vysvětlování a sdílení toho, co sama během své práce a diskusí zjistím — a co může být užitečné i pro ostatní, kteří vodík řeší ve svých projektech, firmách nebo regionech.
V dalších vydáních se budu dotýkat témat, která na sebe budou přirozeně navazovat — ať už půjde o různé typy výroby vodíku, rozdíly v regulacích, praktické dopady na průmysl, nebo o to, jak vůbec v našich podmínkách nastavit funkční vodíkový mix.
Nebude to přesná osnova. Spíše cesta, která se bude postupně vyvíjet podle otázek, zkušeností a potřeb praxe.
A hlavně:
Chci přispět k tomu, aby vodík nebyl jen splněním regulační tabulky, ale skutečným nástrojem dekarbonizace.
⭐ Závěrečná výzva
Pokud vás tato témata zajímají, budu ráda, když se přihlásíte k odběru newsletteru Vodíková realita.
V každém vydání se budu krok za krokem věnovat tomu, co v praxi potkávám – při jednáních s firmami, na konferencích, v regionech i při přípravě konkrétních projektů.
Zároveň chci dodat, že vodíku se nevěnuji jen jako pozorovatel. Spolupracuji s průmyslovými podniky, městy, investory a technologickými partnery na přípravě a rozvoji vodíkových projektů – od výroby až po reálné využití v průmyslu a mobilitě. Pomáhám propojovat správné odborníky, technologie a regionální příležitosti tak, aby projekty dávaly smysl technicky i ekonomicky.
Pokud vaše firma:
- uvažuje o prvních krocích směrem k dekarbonizaci,
- hledá vhodnou technologii nebo partnera,
- zvažuje využití vodíku v průmyslu, mobilitě či energetice,
- nebo si chce nezávazně projít své možnosti,
můžeme se kdykoli propojit a podívat se na to společně.
Věřím, že vodík může být skutečným nástrojem dekarbonizace — když se správně nastaví a uchopí v praxi.
Těším se na další díl této společné cesty.
Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development
✉️ info@hyconnect.eu
🌐 www.hyconnect.eu