V minulém článku jsem formulovala jednoduchou tezi:

👉 Vodík není problém. Problém je implementace.

👉 Minulý týden jsem si ji mohla ověřit v praxi.

Měla jsem možnost se aktivně zúčastnit první Energetické platformy, pořádané Středočeské inovační centrum.

Nešlo o klasickou konferenci. Naopak.

👉 Firmy přinesly konkrétní výzvy z praxe
👉 Účastníci se k nim přidávali podle relevance
👉 A během několika hodin vznikaly pracovní týmy, které hledaly reálná řešení

Cílem nebylo prezentovat. Cílem bylo posunout věci směrem k realizaci.

Na akci jsem se dostala díky Benon Rychlik, který mě oslovil a nakonec i přesvědčil, abych nepřišla jen jako účastník, ale přišla s vlastní výzvou.

Upřímně – nebylo to pro mě jednoduché rozhodnutí.

Šlo o moji první akci tohoto typu v roli aktivního účastníka – tedy nejen prezentujícího, ale následně i člověka, kolem kterého se vytvořil pracovní tým.

💡 Moje výzva

Zaměřila jsem se na oblast, které se dlouhodobě věnuji:

👉 Jak řešit energetiku průmyslu tam, kde nestačí elektrifikace

S důrazem na:

  • lokální výrobu vodíku
  • využití biomasy, bioodpadu (včetně kalů)
  • principy cirkulární ekonomiky
  • a reálné využití v provozu, dopravě nebo komerčně

🤝 Co následovalo

Po krátkém představení se kolem výzvy vytvořil tým.

U jednoho stolu se potkali zástupci:

  • výzkumu
  • průmyslu
  • inovačního prostředí
  • a další odborníci z energetiky

A začalo to nejdůležitější:

👉 hledání reálného uplatnění

🔍 Co diskuse ukázala

Velmi rychle se ukázalo, že samotná technologie není problém.

Naopak.

Diskuse byla věcná, otevřená a realistická. Nešlo o „nadšení pro vodík“, ale o:

  • konkrétní využití
  • ekonomiku
  • dostupnost vstupních surovin
  • a reálné limity

Zazněly i velmi zajímavé podněty:

👉 investor nemusí být pouze průmyslový podnik
→ může jím být například i církev nebo municipality

👉 nové vstupní materiály
→ např. odpadní textil (s otazníkem z pohledu RED II/III)

Zároveň se potvrdilo, že velký potenciál má:

👉 lokální výroba vodíku s využitím biomasy a bioodpadu, zejména tam, kde lze propojit výrobu s lokální spotřebou a minimalizovat transport.

⚠️ Realita z praxe: Ostrava

Velmi důležitá byla i diskuse s kolegy z Ostrava.

Zazněly konkrétní příklady:

  • plánované vodíkové autobusy → nerealizovány
  • vodíkové vlaky → nahrazeny jiným řešením

Hlavním důvodem byla ekonomika.

Z mého pohledu ale nejde jen o cenu technologie.

👉 Klíčové je, jak je projekt navržen.

  • zda je zvolen vhodný mix technologií
  • zda dává smysl obchodní model
  • a především:
    👉 zda existuje někdo, kdo projekt skutečně řídí a koordinuje

🧠 Kde je skutečný problém

A tady se vracíme k původní tezi:

👉 technologie existují
👉 studie existují
👉 zájem existuje

👉 ale projekty často končí na papíře

Důvod je překvapivě jednoduchý:

👉 chybí někdo, kdo je dokáže dát dohromady a dotáhnout do realizace

Tedy role, která:

  • propojí jednotlivé technologie
  • koordinuje partnery
  • komunikuje s investory
  • pracuje s dotačními nástroji
  • a drží projekt jako funkční celek

Bez této role zůstává většina projektů ve fázi studií.

🔧 Co si z toho odnáším

Pro mě osobně to byla velmi intenzivní zkušenost:

  • první vystoupení v této roli
  • první vedení pracovního týmu
  • první konfrontace s realitou napříč obory

Bylo to náročné.

Ale zároveň velmi přínosné.

👉 potvrdilo se mi, že:

✔ technologie máme
✔ nápady máme
✔ zájem existuje

👉 ale rozhodující je:

👉 schopnost tyto prvky propojit a realizovat

🔗 Co dál

Pokud chceme, aby vodíkové projekty skutečně vznikaly:

👉 nestačí řešit pouze technologii

👉 je nutné řešit:

👉 jejich implementaci

A právě tady vidím největší prostor pro další kroky.

📌 (na fotografii: výstup práce týmu během workshopu – identifikace využití, partnerů a rizik)

Věnuji se rozvoji vodíkových projektů a infrastrukturním strategiím v evropském kontextu.

Kristýna Váchalová
Hydrogen Business Development